Václav PostráneckýCo se Švejkem posléze provedl Josef Lada, je trestuhodné. |
Adaptací Švejka, filmových i divadelních, bylo nepočítaně. Proč k nim přidávat ještě další?
Všechny adaptace jsem četl, některé jsem viděl, a to včetně tří filmů, z nichž jedním byla loutková verze Jiřího Trnky. Ta se mi líbila ze všech nejvíc. Stejně jako Janu Werichovi a Jiřímu Voskovcovi – jak jsem se nyní dozvěděl z jejich korespondence – mi vadilo, že Švejk je špatně chápán. Jsem hluboce přesvědčen, že je to výpověď o širších věcech, než za jaké je doposavad brán. Postava Švejka je skutečně člověk, který má nízký mentální strop. On není chytrák, vyčuránek, ale nešťastník, který všechno bere strašně vážně. Vojnu a své nadřízené důstojníky miluje. Proto si ho Hašek vybral, sám byl totiž totální bezvěrec a všemu se posmíval. Podle Haška všechno bylo lživé, prodejné oblbování lidí. Tím, že nefandil ničemu, však byl spravedlivý. Ve Švejkovi najdete beznaděj z toho, jak jsme ovládáni, jak jsou zneužívány velké pojmy, jak je s lidskou myslí manipulováno ve jménu těch nejušlechtilejších idejí. Proto Hašek dovedl lépe vyjádřit pocit z války než jiní autoři. A nebyli to špatní spisovatelé, stačí vzpomenout třeba Čapka nebo Olbrachta, kteří byli Haškovi blízcí.
Jaký je tedy váš Švejk?
Mně se postava tohoto trumbery – Forresta Gumpa – jak mu říkám, nejlépe projevuje bezelstností. Švejk však není hlupák – co se mu řekne, to si pamatuje. Neumí kombinovat, ale má dokonalou schopnost přiřazovat. Když někdo zmíní nějaký problém, Švejk je s to ze sebe vysypat všechny aspekty, které se kdy toho problému dotkly. Chtěl jsem, aby Švejk odkrýval postupem času svou neohroženost. Čím je mu hůř, tím je mu vlastně líp. Není zbabělý, vypočítavý a ani v nejtěžších chvílích se neláme, naopak je stále pozitivní. To je fascinující. Švejkování není předstírání, ale braní života takový, jaký je. Ve všech dosavadních případech Švejk proti něčemu bojuje. Já jsem se pokusil vytvořil Švejka, který nebojuje. Který není mašinkou, ale vagonkem. Který není na praporu žerdí, ale tkaninou. Není kvedlačkou, ale polévkou. To je poprvé. Dosud byl Švejk zaměstnán bojem za mír, bojem proti monarchii a imperialismu, bojem za svobodu člověka, dokonce i pracujícího lidu. Jenže Švejk čelí světu tím, že je otevřený a za všech okolností pozitivně naladěný.
Dělejte cokoliv, bude to lepší než ŠvejkČtěte recenzi MF DNES Před šesti lety uvedli v Národním divadle v Praze hru Luboše Baláka Švejkův vnuk. Odešel jsem v polovině. V MF DNES pak vyšla recenze s titulkem Příšernost na scéně Národního divadla. Ve středu měl v pražském Divadle Hybernia předpremiéru Švejk podle Haškovy klasiky. Nepsat recenzi, šel bych zase v půlce. |
Proč se vžil mýtus, že Švejk rovná se česká národní povaha?
Je to zlovolnost. Český národ není možné přece tak jednoduše vyřešit. Schovávání se za zjednodušeného Švejka zabraňuje provést skutečnou sebereflexi a současně je to záminka, jak se rychle se Švejkem vypořádat. Sám Hašek byl překvapený, že se začalo říkat "seš blbej jako Švejk". Tohle zjednodušení se vžilo, protože mu rozumí každý primitiv.
Chcete také oprostit Švejka od podoby, kterou mu vtiskly ilustrace Josefa Lady. Proč?
Lada zjednodušenému vnímání Švejka napomohl. Hašek mu schválil jedinou podobu Švejka na první vydání na titulní stranu. A tam vidíme štíhlého muže kolem třiceti let. Co s ním provedl Josef Lada po Haškově smrti, je trestuhodné. Zatímco ostatní figury nechal beze změny, Švejka začal "zdokonalovat", jak se sám ve svých pamětech pochlubil. Tam došlo k fatálnímu zjednodušení a chybnému vidění Švejka jako tlusté koblihy s půllitrem piva v ruce.
Mnozí by si určitě dokázali představit Švejka v jiném, než komerčním divadle.
Nedělím divadla na komerční nebo nekomerční, věřím pouze na rozlišení dobré – špatné. Navíc si myslím, že šířit osvětu z tohoto místa je záslužnější než odjinud.
Přesto se chci zeptat, zda jste musel soukromé produkci ze svých představ ustupovat. Vedle herců se v obsazení objevuje i miss Eliška Bučková.
Ano, tohle jsou věci, které souvisí s lepší prodejností inscenace. Na druhou stranu zrovna Eliška Bučková je sice zpěvačka subtilní a herečka ještě ani ne začínající, ale je to čisté, upřímné, poctivé děvče. A nic jiného od postavy služky, kterou hraje, nechci. Nepotřebuji na tuto roli šantánovou divu, která hlasem tříští skleničky. Potřebuju dívčinu z venkova, která od srdce něco zazpívá. To mi úplně stačí.
