RECENZE: Znuděný David Prachař provede diváky velice povedeným Peklem

Ač napsal Dante Alighieri Božskou komedii už ve 14. století, v pražském prostoru NoD dokazují, že jeho verše neztratily nic na kráse ani v dnešní době. Představení Peklo se může pochlubit skvělou hudbou, tanečními výkony a hlavně Davidem Prachařem.

Potřebná živelnost a energie nechybí tanečně pohybové hře, kterou pro experimentální prostor NoD nazkoušela pod vedením Jana Nebeského taneční skupina 420PEOPLE spolu s herci Davidem Prachařem a Lucií Trmíkovou.

Dante s panděrem v trenkách

Rozhovor s Davidem Prachařem

Tvůrci se v poctě Dantova Pekla pokusili vyrovnat s krizí středního věku. Prachař zde ztvárňuje pohodlného padesátníka v trenkách, Trmíková se naopak stylizuje do role sekernické dominy. Oba se svým způsobem nudí a jsou podle Danteho hříšní neboli posedlí poledním démonem.

Nevýhodou některých tanečních divadel bývá přílišná zahleděnost do sebe, ztěžklá snaha vyjádřit za každou cenu cosi hlubokého. Dobří tanečníci ale nemusí být vždy dobrými herci. Peklo však vsadilo na kombinaci působivé taneční složky s výkony zkušeného divadelníka. Prachař dodává potřebný nadhled, básně přeříkává tu jemně a melancholicky, tu sípá chraplavý šanson či rapuje do rytmu. V pravou chvíli se nebojí přitlačit, ví, kdy je třeba přehrávat.

Košaté rýmy renesančního pokladu se i díky tomu vůbec netlučou s moderně pojatou scénou ohraničenou blikajícími zářivkami, kde se tanečníci proplétají mezi nábytkem, lany, ale i hlávkou zelí či svazkem mrkve.

Peklo - Dantovské variace

90 %

Experimentání prostor NoD

premiéra 30. září 2014

režie: Jan Nebeský

hrají: David Prachař, Lucie Trmíková, 420PEOPLE

Samostatnou složkou Pekla je hudební podklad. Jan Šikl sestavil minimalistickou, ale velice barevnou koláž, která přesně koresponduje s děním na place a kterou vhodně doplňuje živým hraním na klavír.

V NoDu tak vzniklo velice působivé multižánrové představení, které má šanci zaujmout milovníky klasiky, taneční moderny či prostě jen dobrého originálního divadla.