RECENZE: Hvězdný tenor režíroval pro Národní. Secvičil jen směšné pózy

  17:55aktualizováno  17:55
Ztracena v začínajících prázdninách, navíc v náhradním prostoru Hudebního divadla Karlín, začala se hrát nová inscenace Verdiho opery Nabucco z produkce Národního divadla. Nu, aspoň není tak na očích.

Miguelangelo Cavalcanti v titulní roli Verdiho opery Nabucco, kterou uvedlo Národní divadlo. | foto: Patrik Borecký

Karlínské divadlo, v němž některé inscenace uvádí soubor Státní opery po dobu rekonstrukce své budovy, má sice docela pěkný interiér, do nějž operní divák až tak často nezavítá, ale strávit celé představení jeho pozorováním omrzí. Ale je to pořád zajímavější než dění na jevišti, za něž nese odpovědnost proslulý argentinský tenorista José Cura. Ten se v Praze při jiných příležitostech uvedl nejen jako zpěvák, ale i jako dirigent a skladatel. Jenže i když si o jeho způsobu zpěvu lze myslet cokoli, pořád pro něj má největší talent. Nejmenší pak očividně pro režii.

Giuseppe Verdi: Nabucco

Dirigent: Andreas Sebastian Weiser

Režie, scéna: José Cura

Kostýmy: Silvia Collazuolová

Národní divadlo v Hudebním divadle Karlín, druhá premiéra 29. června 2018

Hodnocení­: 30 %

Třetí Verdiho opera, která svému autorovi přinesla rozhodující úspěch, se odehrává ve starověkém Jeruzalémě a Babylonu a je zajímavá mimo jiné vyhroceným vztahem rodiče a potomka, v tomto případě otce a dcery, což je téma, které se ve Verdiho dalších operách nezřídka objevuje. Cura sice příběh násilně nepřenášel do dnešní doby, ani ho neobložil rádoby historickou kašírkou, ale pokus o originální estetické uchopení se vyčerpal u dozadu se zužující scény, která zahlcuje jeviště.

Možná měla vytvořit prostor pro intimní drama. Jenže něco tak směšně strnulého v gestech, postojích, klečení i padání na zem, co Cura se sólisty secvičil, se za drama považovat nedá. Kostýmy, vyzdobeny různými geometrickými prvky, jsou podivnou směsicí bez jasného názoru. Dílem evokují japonské samuraje, dílem ruské bojary či postavy z nějakého vesmírného dobrodružství a divákovi (a nejspíš i zpěvákům) víc překážejí než pomáhají v orientaci. Dramatickým vrcholem (dá-li se to tak vůbec nazvat) nejsou vypracované situace, ale překocený trůn či namířené kopí. To vše dohromady zvyšuje nechtěně komický účinek.

Trochu málo na první scénu

Tomuto „tvůrčímu výkonu“ nemůže konkurovat ani newyorská Metropolitní opera, která Nabucca loni odvysílala do kin a rozhodně s ním neoslnila. Ani pokud jde o zpěváky. Verdi, jenž na ně obecně klade značné nároky, se v době, kdy psal Nabucca, teprve učil zacházet s hlasy, poháněla ho spíš mladistvá energie, a tím leccos ještě víc zkomplikoval. Jak je těžké tuto operu obsadit, se ukázalo právě i v kinopřenosu z Metropolitní opery. A právě proto by si moudrý intendant Národního divadla býval řekl, že my tady s vlastním souborem na Nabucca nemáme dvojnásob.

Fotogalerie

Vedení zlaté kapličky ale asi takto neuvažuje, navíc první česká operní scéna pořád hraje archaickým způsobem spočívajícím ve všelijak se střídajících obsazeních namísto jednoho, které by společně odzpívalo několik představení. To kvalitu dál sráží dolů. Když člověk poslouchal zpěváky při druhé premiéře, nevnímal skutečné pěvecké kreace, ale jen na plné obrátky jedoucí hlasivky, asi jako kdyby motorista chtěl po dálnici uhánět čím dál rychleji, ale pořád na jedničku a neuměl přeřadit. A to pro posluchače představuje hroznou nudu a pro hlasivky nebezpečí.

Brazilský barytonista Miguelangelo Cavalcanti pro Nabucca navíc vůbec nemá vokální předpoklady, jeho hlas nemá žádné zvukové a dynamické rozpětí. To sopranistka Anda-Louisa Bogza v minulosti některé italské role zpívala na dobré úrovni, ale Abigaille je dnes mimo její možnosti, zpívá ji za cenu násilí a často jen přibližné intonace. I ve výkonech představitelů Zachariáše (Roman Vocel), Ismaela (Josef Moravec) a Feneny (Ester Pavlů) převládalo fyzické úsilí nad přirozeností a nosným zvukem.

Pár procent navíc produkci vybojoval orchestr, který pod taktovkou Andrease Sebastiana Weisera aspoň nebyl příliš ryčný, sbor zazpíval pěkně svůj hit Va, pensiero. Celkově je to další propad Opery Národního divadla. Ta ostatně v končící sezoně předvedla jen dvě produkce, jež se daly brát vážně: Brittenova Billyho Budda (který už zmizel z repertoáru) a koncertní verzi Mozartova Tita (která se odehrála dvakrát). Trochu málo.

  • Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijede třeba Andrea Bocelli. Podívejte se na přehled...

RECENZE: Karel, já a ty nabízí defilé třicátníků, kteří nevědí, co chtějí

Bohdan Karásek říká svým pracím „bytové filmy“, což lze přeložit jako levné projekty na pomezí studentských a...

Správce ve filmu S čerty nejsou žerty bych neopakoval, řekl Preiss v Rozstřelu

Legendární věta správce z pohádky S čerty nejsou žerty „na doživotí – do konce života“ se o Vánocích znovu vrátí na...

Největším českým porevolučním hitem je Země vzdálená

Během tří dekád od pádu komunistického režimu vzniklo mnoho hitů, ale tím největším je podle mínění diváků hudební...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Co je ještě znásilnění, ptá se spisovatelka a nebojí se být osobní

Spisovatelka Saskia Noortová se nebojí být osobní. V knize Stromboli jí byl inspirací krach vlastního manželství i...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

Divoká a živočišná. Větrná hůrka v nás odhalí zvíře, věří Marie Štípková

Milostný román, psychologické drama i gotický horor nabídne novinka pražského Švandova divadla Na Větrné hůrce. K...

Saxana potřetí. Pak už na mě s tou čarodějnicí nechoďte, říká Černocká

Po slavném filmu Dívka na koštěti z roku 1971 a jeho naopak dost neslavném pokračování Saxána a Lexikon kouzel z roku...

VIDEO: Děti ráje čeká třetí premiéra. Vaculík a Tofi u toho chybět nebudou

Po čtyřech letech v Brně se hitmuzikál Děti ráje vrací do Prahy. V dubnu 2020 ho tak čeká už třetí premiéra. Tvůrci...

Velkodrůbežář, holding. Happy Chicken však slibuje víc než politickou satiru

V řece plavou divné ryby a nic nevypadá jako v dobách dětství a mládí. Tak uvádí pražské Divadlo pod Palmovkou páteční...

INSPIRACE NA VÁNOCE: Vánoční cukroví letos o  něco zdravěji
INSPIRACE NA VÁNOCE: Vánoční cukroví letos o něco zdravěji

Brzy tu máme první adventní neděli, a tak je načase začít sbírat recepty na vánoční cukroví. Z čeho tahle tradice vznikla a jak si letos sváteční dobrůtky připravit o něco zdravěji?

Najdete na iDNES.cz