Mezinárodní tým kolem Pavla Šťourače zde pravidelně připravoval projekt Kratochvílení, avšak inspirace prostorem zahrady pomalu vysychala. Continuo se proto vydalo do svobodnější krajiny, kterou má přímo za humny: hráz rybníku Otrhanec v jihočeských Malovicích stojí jen pár kroků od sídla souboru, statku Švestkový dvůr.
Volně podle Erbena
Otevřená jihočeská krajina, důvěrně známá, oblá, laskavá, ale přesto náhle proměněná kouzlem noci, a spolu s ní lidové balady se staly základem inscenace nazvané Na hrázi. Rámcem příběhu je Vrba z Erbenovy sbírky Kytice.
Putování diváků začíná na břehu rybníka. Po hladině na voru připlují dívky se svítícími korunami z větví a bílého krajkoví – mlčící bludičky. Nelákají však do močálu, ale naopak na sebe berou roli průvodce po jednotlivých obrazech, které bychom v duchu lidového divadla mohli nazývat zastaveními.
Předtím však publikum zamíří do šapitó na poli vedle rybníka, které představuje sál venkovské hospody. Právě se slaví svatba, leč veselice rychle dostává baladický rozměr. Žena se svým mužem žije jen z poloviny, protože v noci její duše odchází do bělokoré vrby u rybníka.
Tato do děje vpravující pasáž je nejslabším a zdlouhavým článkem celého představení. Tance s vycpanými figurínami – strašáky – i častá echa Erbenových veršů (večer lehneš zdráva, svěží, v noci tělo mrtvo leží) v duchu "burianovského" voicebandu spíš než baladicky působí neobratně a poněkud kašírovaně.
A pak konečně začne "to hlavní", totiž průvodové divadlo: jako "při bojovce" jsou diváci ve skupinkách vypouštěni na cestu po temné hrázi lemované mohutnými duby. Šplouchání ryb a šelestění listí spolu s tušeným dobrodružstvím v hodinách, které se pozvolna nachylují k půlnoci – už to by stačilo na zážitek.
Víla, vodník, smrt
Před očima poutníků se vždy na okamžik rozsvítí naaranžovaný živý obraz a zazní hudba nebo jemné, sugestivní zvuky. Strnulá divoženka, jakoby vrostlá do kůry dubu, vodník a rusalka, obrovské loutky posazené na vysoké větvi s pažemi kývajícími na diváky. Páry botek na látkových ubrouscích, lemující cestu pod mihotajícími svíčkami.
Výjevy v sobě koncentrují hororovost "neautorizovaných" pohádek, noční svícení dokresluje strašidelnou zakletou atmosféru (žena s vlasy jako provazy tvořícími obří pavučinu cvaká nůžkami, zatímco se "prameny" proplétá postava bez tváře, jíž pod hadry prosvítá lidový kostým smrtky). Zároveň však tyto výstupy nechávají dost místa pro vlastní představivost. Příběh se uzavírá na louce za rybníkem: vycházelo se se svatbou, vrací se s pohřbem.
Představení Na hrázi je z dosavadních prací Continua nejméně šifrované, nejprůhlednější. Při hře ve stanu vyhlíží místy křečovitě, Erbenovým veršů nesluší ani slovenský přízvuk většiny účinkujících. Inscenace má však v sobě přitažlivost a sílu původních pohádek: už jen proto by si ji neměli nechat ujít diváci, kterým se pod pojmem plenérové divadlo vybaví jen komedie na hradních nádvořích.
DIVADLO CONTINUO - Na hrázi
Malovice, jižní Čechy. Režie Pavel Šťourač, scéna a kostýmy Helena Šťouračová, Kristýna Patková. Hrají Michael Blail, Soňa Capková, Martin Mišík, Henrieta Horáková, Eva Blašková a další, délka 120 min.
Hodnocení MF DNES: 80%
