Mluvená řeč spojující árie a duety, žádné taneční scény, žádné chlapské opěvování pivečka coby nebeského daru, naopak poněkud fraškovitý kuplet o lidské přetvářce i jinak poskládané výstupy. Takhle zazněla Prodaná nevěsta při světové premiéře 30. května 1866 v pražském Prozatímním divadle.
A tak ji v květnu 1974 ve Stavovském (tehdy Tylově) divadle provedli – coby raritu – studenti Pražské konzervatoře pod vedením dirigenta Libora Hlaváčka za spolupráce orchestru a sboru této hudební školy. Mezi zpěváky byli i pozdější sólisté Národního divadla a dalších českých scén, třeba basista Luděk Vele, sopranistka Jitka Soběhartová nebo tenorista Vladimír Doležal. Představení zaznamenal Československý rozhlas a jeho snímek nyní vychází v zrekonstruované podobě na CD.
Od hračky k symbolu
Bedřich Smetana se do komponování Prodané nevěsty pustil s úmyslem dokázat, že po své operní prvotině Braniboři v Čechách zvládne i lehčí sloh.
„Chtěl jsem svým odpůrcům dokázat, že se umím velmi dobře pohybovat v menších hudebních formách, což mně oni upírají,“ cituje skladatelova slova autorka průvodního textu Vlasta Reittererová. A také připomíná pozdější Smetanův výrok, který svou nejpopulárnější operu přirovnal k pouhé „hračce“ zkomponované ze vzdoru.
Při poslechu původní verze si člověk přirozeně říká, že to není „ono“, ovšem geniální invenci i cit dramatika prozrazují všechna čísla, mezi něž už tehdy patřily evergreeny jako sbor Proč bychom se netěšili, duet Jeníka a Kecala Znám jednu dívku nebo duet Esmeraldy a Principála Milostné zvířátko. Možná i proto nebyl vývoj od žertovné operetky o chasníkovi, jenž napálí dohazovače, k národnímu symbolu až tak překvapivý.
Roku 1869 svitla naděje na provedení Prodané nevěsty v Paříži, a i když se nekonalo, byl to impulz k prvním změnám. Smetana přikomponoval pijácký sbor, polku a také árii Mařenky Ten lásky sen, která postavě dává větší hloubku. Poté přibyl pochod komediantů a tance furiant a skočná. Konečně roku 1870 byla pro uvedení v Sankt Peterburgu próza nahrazena zpěvem, to jest recitativy.
Z inscenací Prodané nevěsty zcela vypadl kuplet Principála a Esmeraldy Ten staví se svatouškem, očima kroutí. Původně následoval po Principálově „úvaze“, že všichni lidé jsou vlastně komedianti, hudebně se ale nejvíc přibližoval povrchní operetce. V nové, obohacené podobě Prodaná nevěsta nastoupila cestu na světová jeviště.
