RECENZE: Otrava Litviněnka i sovětská nostalgie. Dva pohledy do ruské duše

K rozšíření si povědomí k nynější záplavě zpráv týkajících se ruské invaze na Ukrajině mohou pomoci hned dvě divadelní práce, které měly premiéru tuto sezonu. Jedna o vraždě Alexandra Litviněnka dává do kontextu vzestup Putina s oligarchickým Ruskem 90. let, druhá se dívá do zmatené hlavy „postsovětského“ obyčejného člověka té samé doby.

Příliš drahý jed 
Podzimní novinka pražského Švandova divadla se přitom současného dění dotýká přímo. V kusu, který dle předlohy Lucy Prebble zrežíroval Thomas Zielinski, totiž před diváky ožije příběh bývalého ruského agenta Alexandra Litviněnka a jeho otravy. 

Příliš drahý jed přitom nestojí pouze na dramatu finální fáze Litviněnkova života a na detektivním vyšetřování týkající se otravy poloniem. Vrací se do 90. let, kde ukazuje nejen Litviněnkův život a motivace, ale i reálie tehdejších nejvyšších pater ruské společnosti. 

Příliš drahý jed

75 %

Švandovo divadlo

premiéra 6. listopadu 2021

režie: Thomas Zielinski

hrají: Petr Lněnička, Anna Stropnická, Robert Jašków, Tomáš Červinek, Matěj Anděl, Martin Veliký, Tomáš Petřík, David Punčochář, Bohdana Pavlíková, Andrea Buršová, Petr Buchta, Miroslav Hruška, Vlastimil Žwak, Kristýna Jedličková, Simona Lewandowska

Vykresluje tak vedle Litviněnka i další postavy doby, jako jsou miliardář Boris Berezovskij (Tomáš Petřík) a samozřejmě Vladimir Putin (Robert Jašków), které oba herci podávají s gustem. Důsledně se své role starostlivé ženy Mariny zhostila i Anna Stropnická.

Zielinski si s náročným dokumentárně laděným textem poměrně pohrál, nebojí se využívat kamery, která na plátno promítá dění odehrávající se mimo jeviště. 

Zvláště první polovina představení má švih, kamera navíc dodává scénám z minulosti potřebnou patinu. Příliš drahý jed se přitom rozkročil hodně zeširoka, vedle samotného Litviněnkova osudu totiž popisuje i Putinův vzestup a vůbec Rusko přelomu tisíciletí; včetně útoku v moskevském divadle na Dubrovce.

Samotné vyšetřování Litviněnkovy otravy však patrně pro tolik odboček příliš nevyzní a působí jako laciná detektivka. Znát je to zejména v kontrastu k představení Dejvického divadla Vražda krále Gonzaga, které ztvárnilo tu samou událost mnohem méně popisně a které je přitom nesrovnatelně víc strhující. 

I tak ale stojí Příliš drahý jed za vidění. Už jen proto, že Vladimira Putina vykresluje v patrně trefném tragikomickém světle. To, co ještě na podzim vypadalo jako třeskutá nadsázka, se totiž v kontextu aktuálních tragických událostí jeví jako zcela přesné. Bohužel.

Konec rudého člověka 
Za zcela jiný konec to vzali v pražském Divadle v Dlouhé, kde tento měsíc uvedli novinku dle knihy Světlany Alexijevičové, již zdramatizoval Daniel Majling. 

I Konec rudého člověka se v režii Michala Vajdičky vrací do 90. let, cílí však na život obyčejného Rusa té doby, respektive někoho, kdo se za časů SSSR měl lépe než v době demokracie. 

Konec rudého člověka

65 %

Divadlo v Dlouhé

premiéra 3. března 2022

režie: Michal Vajdička

hrají: Jan Vondráček, Johanna Tesařová, Tomáš Turek, Magdalena Zimová, Jan Sklenář, Štěpánka Fingerhutová, Pavel Neškudla, Miroslav Zavičár, Marie Poulová, Samuel Toman, Martin Matejka, Klára Sedláčková-Oltová, Antonín Brukner / Jan Staněk, Daniel Deutscha / Tomáš Zvědělík

Dozvuky pádu sovětského impéria zde symbolizuje Leninova busta i komentáře otce rodiny v podání Jana Vondráčka. 

Zdejší výrazná tvář opět bere na svá bedra tíhu celého představení; jeho podání vysloužilého sovětského důstojníka, který topí své stáří v alkoholu, vystačí divákovi samo o sobě. 

Kus se může opřít i o zajímavou scénu Pavola Andraška: celý rodinný příběh totiž lze zabalit do bedny s nápisem křehké a převézt kamkoli po širé Rusi.

Novinka v Dlouhé však trpí přehršlí postav a přílišnou délkou, ne všechny scény popisující bezvýchodnost a postsovětskou bezradnost ruské mentality bylo třeba tak natahovat. I přes zajímavou předlohu se patrně Majlingovi z textu Alexijevičové nového Čechova vytvořit nepodařilo.