Pro pražskou Meetfactory jej nyní připravuje režisérka a dramaturgyně Lucie Ferenzová.
Do jediné role starého muže, do které Jelineková projektovala vzpomínky na svého otce, obsadila tři herečky. „Autorka píše texty docela dialogicky,“ popisuje Ferenzová. „Je to diskuse v hlavě stárnoucího muže. Proud myšlenek, ve kterém si člověk zároveň odporuje, napadá své názory,“ vysvětluje, jak ve hře našla místo pro trojici hereček – Janu Kozubkovou, Anitu Krausovou a Jindřišku Křivánkovou. „S herečkami spolupracuji dlouhodobě, vždy hledáme nějaký text, který by vypovídal o tématech, která nás zajímají, a zároveň byl aktuální,“ popisuje Ferenzová.
Sociální i politické otázky
Z Poutníka proto zmizelo vše rakouské. „To se u Jelinekové objevuje vždycky. Nacismus a vyrovnávání se s vlastní historií, sociální otázky i současná rakouská politika,“ vypočítává režisérka. „Když to škrtnete, tak text sedí na současnost u nás,“ dodává. Poutník se odehrává v domově důchodců. „Je to metafora stárnoucího života. Rozestavěný dům, který vám nepatří, jste v něm na návštěvě a čekáte na smrt,“ popisuje.
Vedle sociálních otázek však Ferenzové verze Poutníka akcentuje i politické dění. „Celá střední Evropa se odklání doprava. Je tam jasný odkaz na našeho prezidenta a strany formující se kolem Konvičky a podobných,“ říká ke hře. „Jelineková sice mluví o nacismu a holokaustu, když si však přečtete názory těchto stran či třeba Orbána v Maďarsku, tak to až překvapivě sedí,“ upozorňuje Ferenzová, pro kterou to není první setkání s Jelinekovou.
„Baví mne její práce s jazykem. Píše prozaický text a dá vám jako autorovi šanci si ho zpracovat po svém,“ vysvětluje tvůrkyně, která už působila v Divadle Na zábradlí či v Divadle Komedie.
Poutník má v Meetfactory premiéru tuto neděli.
