RECENZE: V Národním divadle „dělali srandu“. Stvořili tragédii

  16:55aktualizováno  16:55
Přeměnit krátce po sobě vážné dílo na komedii a komedii na truchlohru, tomu se, panečku, říká žánrové přesahy. To první se Národnímu divadlu podařilo s Pucciniho Toskou, to druhé s operou Gaetana Donizettiho Poprask v opeře.

Scéna z Donizettiho Poprasku v opeře, který se hraje ve Stavovském divadle | foto: Patrik Borecký

Dílo italského mistra bel canta z první třetiny devatenáctého století si utahuje z poměrů v italské opeře své doby, potažmo 18. století, ale leccos je jistě platné dodnes. Národní divadlo oslovilo mima Radima Vizváryho, jehož umělecký životopis je tak úctyhodný, že není snadné konstatovat, že na díle ztroskotal. Důvody jsou vlastně čítankové a vedení Opery je mělo zavčas rozeznat.

Gaetano Donizetti: Poprask v opeře

Dirigent: Enrico Dovico

Režie: Radim Vizváry

Premiéra 9. února 2017 ve Stavovském divadle

Hodnocení­: 40 %

Stará pravda totiž říká, že chce-li někdo něco parodovat, musí původní jev znát do hloubky a ve všech souvislostech. Donizetti paroduje svět opery, v němž se pohyboval. Vizváry operu dosud nedělal. Nepolíbenost se někdy může vyplatit, ale ne v tomto případě. Vše další zjevně vyplývá z této příčiny.

Předně není jasné, proč se zrovna tato komická opera hraje v italském originále, když všichni účinkující jsou Češi a k dispozici je překlad Jiřího Jorana k pražské inscenaci této opery z konce sedmdesátých let, z něhož byl navíc převzat český název Poprask v opeře. Titulky nad jevištěm Stavovského divadla se navíc (aspoň z přízemí) nedaly číst, jak byly tmavé.

Možná by se dal chytře využít střet italštiny a češtiny, o což se režisér také pokusil, ale zůstalo mu z něj jen pár trapně se opakujících otázek českého producenta, zda si Italové „nedají kafe“. Děj totiž režisér zasadil do tělocvičny, kam se kvůli rekonstrukci divadla musí uchýlit italská operní společnost hostující v Čechách.

Jenže z této základní situace, když už si ji režisér vymyslel, vlastně nic nevytěžil, žádnou skutečně divadelní myšlenku, která by prolínala celým večerem a z níž by vyplývaly jednotlivé akce. Oba světy se ve skutečnosti nepotkají, neprolnou, nenarazí na sebe.

V čem je vklad mima?

O humor se ovšem režisér snaží, ale to je právě to nejhorší. Opřel se totiž o nejvábivější, leč nejzrádnější berličky, jaké se mu v opeře nabízely. Je například v hudbě výrazný rytmus? Nechť se tedy do něj všichni názorně vrtí, kroutí, pohupují. Míří Donizetti ironicky na pěvce? Tak je oblečme jako výstřední rockové hvězdy a všichni budou padat, dělat různé komické pózy na tělocvičném nářadí či na umělé labuti, budou mizet na záchodku v pozadí, pitvořit se, prostě co nejvíc „dělat srandu“ až do úmoru.

Jenže v čem tedy vlastně spočívá umělecký vklad špičkového odborníka na pantomimu? Vždyť tímto způsobem, bez ladu a skladu, spíchli ve světě i u nás komické opery desítky průměrných režisérů před Vizvárym. Ani prvek travestie – role matky Agáty představovaná mužem – nepůsobí humorně, přes nepopiratelné úsilí barytonisty Romana Hozy. Snad jen kratičká herecko-vokální etuda uklízečky v podání Halky Třešňákové měla v sobě záblesk jedinečně vymyšlené a provedené komiky. Ale i tak člověk jen vzpomínal třeba na Jozefa Bednárika, který kdysi inscenoval Rossiniho Popelku ve fitness centru. Vedle nynějšího debaklu v tělocvičně to bylo veledílo!

Fotogalerie

Sólisté Jana Sibera, Roman Janál, Michaela Kapustová, Zdeněk Plech a další zjevně dle instrukcí režiséra přehrávají o sto šest, zpívají lépe i hůře a ocitají se až v rovině jakési nechtěné parodie na parodii. Donizettiho vtipná a oduševnělá hudba, kterou dirigent Enrico Dovico s orchestrem nastudoval ještě relativně slušně, se ovšem za vším tím balastem ztrácí.

Proti výše uvedeným námitkám lze jistě vytáhnout jeden nezpochybnitelný protiargument: lidé se smějí! Ano, části publika bude vždycky stačit, když někdo na jevišti spadne ze židle nebo zakopne. Vinit je z toho nelze. Je ovšem tragédie, že právě Národní divadlo útočí na bránice diváků způsobem, jenž připomíná lacinou zábavnou show v nějaké komerční televizi.


Nejčtenější

PRVNÍ DOJMY: Koptashow, krycí jméno pro reklamu na StarDance

Z pořadu Koptashow

Co mají společného tanečnice Tatiana Drexlerová, sportovec Aleš Valenta a herec Jiří Dvořák? Přece StarDance, kde ona...

TELEVIZIONÁŘ: Herecký král filmu Schmitke objevuje Babylon Berlín

Ze seriálu Babylon Berlín

I když osobně zůstal u nominace, před čtyřmi lety německý herec Peter Kurth s kolegy nadšeně slavil ceny české filmové...

Případ Kursk, kde z tragédie ponorky vypustili roli sympatického Putina

Záběr z filmu Kursk

Vypjaté události, které popisuje premiérový snímek Kursk, přicházející právě do našich kin, se začaly odehrávat 12....

RECENZE: Jak Strážmistr Topinka vede do Beskyd Policejní akademii

Ze seriálu Strážmistr Topinka

Seriál Strážmistr Topinka odvozený z Doktora Martina, který v pátek startuje v České televizi, je o jeden ovčí chloupek...

KOMENTÁŘ: Takže opět boduje Ordinace, Všechnopárty... A co novinky?

Ze seriálu Strážmistr Topinka

Televizní svět by občas potřeboval tlumočníka do prozaické řeči smrtelníků. Například již začalo vysílání podle...

Další z rubriky

Ač je od Mrštíků, na Palmovce chystají především Krobotův Rok na vsi

Záběr z inscenace Roku na vsi v Divadle pod Palmovkou

Když se řekne Rok na vsi, většině se vybaví jména bratří Mrštíků. Román zachycující jeden rok ve vesnici Habrůvka se...

Je tu Bond / Medea. Mediální magnátka Chýlková potká falešného agenta 007

Záběr ze zkoušek kusu Bond / Medea v pražském divadle Studio DVA

Ivana Chýlková, Jan Kraus, Petra Nesvačilová, ale třeba i Petr Fejk vstupují na prkna pražského divadla Studio DVA v...

Lednová divadla zvou na zvukovou virtuální realitu i intimitu z ráje

Binaurální mikrofon je součástí techniky, kterou využívá divadelní novinka NoDu...

Tím, jak začnou divadelníci po Novém roce usilovně zkoušet, přináší obvykle druhá polovina ledna větší množství...

Najdete na iDNES.cz