A o čem, že tato básnická skladba Václava Renče vypráví? Průvodcem je v 35 zpěvech a bezmála dvou tisících verších divákovi (a čtenáři) Marie. Nikoliv však Marie jako svatá ikona, ale jako žena, jež miluje svého syna a snaží se mu porozumět, zatímco tuší, že nebude nikdy „jen její“. Že dala světu život, jež přesahuje mnohé, co je rozumem pochopitelné.
Divadlo v Celetné, kam příběh Milena Steinmasslová přinesla a režijně se jej ujal Jakub Špalek, uvádí Popelku nazaretskou jako „nejšťastnější část nejkrásnější pohádky Dívky Páně“. Mohlo by ji však uvádět také jako „popelku mezi svátečními díly“. Na otázku, proč tomu tak je, se snaží odpovědět sám režisér: „Verše byly vždy okrajovou záležitostí. Dnes je to ještě horší - velmi těžko se nám na poezii soustředí. Naštěstí doba Vánoc probouzí pocity a stavy, na které nemáme přes rok čas, a tak diváci přijímají tento příběh ve verších s nadšením i pokorou,“ říká Špalek.
Koho budu milovat? Do toho mi bolševik mluvit nemohl, vzpomíná Steinmasslová |
Renč začal Popelku skládat ve vězení, ke kterému byl v procesu s takzvanou Zelenou internacionálou odsouzen na 25 let. Jelikož vězni nesměli používat papír ani tužku, natož psát náboženské texty - žilo dílo jen v paměti autora a jeho spoluvězňů. Pokusy o jeho zaznamenání vynesly autorovy téměř 500 dní na samotce v ještě nehumánnějších podmínkách, než byly ty „běžné“. Postupně se dařilo Popelku vysílat do světa v paměti vězňů, které pouštěli na svobodu - prý kompletně už v roce 1958, definitivní podobu dílu však dal až sám autor po propuštění o čtyři roky později. Oficiálně báseň vyšla v roce 1969.
Radost z prostého bytí
A to jsem celou historii vzniku sepsala jen ve zkratce. Upřímně - i tento „příběh příběhu“ by si zasloužil adaptaci. Minimálně v Celetné ji však zatím nechystají. „Máte pravdu, že je to velmi silný příběh, ale představení na toto téma nechystáme,“ říká Špalek. Nu, třeba inspirace pro jiné. V mezičase nechť žije Václav Renč a jeho odvaha dál prostřednictvím Popelky. A to nejen v Divadle v Celetné - oblíbené je také rozhlasové zpracování v podání Radovana Lukavského.
Moje podoba nemá s verzí ze Šakalích let nic společného, smál se Špalek nad Thálií |
Podle Špalka představení ve spojení se sváteční atmosférou skýtá příležitost pozastavit se, poslouchat a silněji vnímat. Já už se toho sama nemohu dočkat - a malá poznámka na závěr pro ty s horší schopností pozornosti - představení trvá pouhých 45 minut. „Divák by se u nás mohl trochu očistit od zbytečných a běžných starostí. Radovat se z lidí kolem sebe a z prostého bytí,“ zve Špalek.
Třeba tím zahájíte novou sváteční tradici, kdybyste třeba už „populárnější“ rybovky měli dost.
Představení tvůrci doporučují dětem od 12 let a k vidění bude od 17. do 21. prosince. Klidný advent!
