„Cizinci žijící na našem území neměli možnost požádat o Covid Kultura 2, a to konkrétně jednorázovou dotaci 60 tisíc korun,“ shrnuje problém tanečník a choreograf Lukáš Vilt, který se postavil za skupinu samostatně výdělečně činných umělců, kteří u nás sice pracovali a podávali daňová přiznání, ovšem pro absenci trvalého bydliště v Česku nemohli o dotaci zažádat.
„Tato změna byla žadatelům umožněna v rámci prodloužení výzvy č. 2 k programu Covid Kultura, tj. od 24. října 2020. Ke změně došlo na základě vzájemné shody s ministerstvem kultury a zástupci odborných asociací z oblasti živé kultury, kteří spolupracovali na přípravě výzvy,“ potvrdil za ministerstvo průmyslu a obchodu Marek Vošahlík.
Důvodem původního požadavku na trvalé bydliště prý bylo to, že jednorázový příspěvek na uměleckou činnost vycházel z takzvaných „Kulturních stipendií“, které takové podmínky žadatelům ukládají.
„Věřím, že jsme společně s mými kolegy a přáteli na toto nedopatření upozornili. Opírali jsme se o vyjádření ombudsmana, kde bylo jednoznačně napsané, že cizinci s daňovým domicilem u nás by měli mít nárok čerpat tuto dotaci také,“ vysvětluje Vilt.
„Nejedná se pouze o umělce, ale také o technické složky, jako jsou zvukaři, osvětlovači, vlásenkáři, maskéři, produkční, technici a další. Během prvního týdne se na společné facebookové stránce přidalo přes 1 200 lidí,“ popisuje skupinu, kterou při jednání s ministerstvem průmyslu a obchodu a s ministerstvem kultury zastupoval a které vyjednal účast na dotačním programu.
Nová asociace?
„Nenazval bych to mojí zásluhou, jen jsem měl štěstí to posunout na správná místa,“ připouští Vilt a zmiňuje Institut umění – Divadelní ústav, Asociaci tanečních umělců, Nadační fond pro druhou kariéru nebo Novou síť jako organizace, se kterými problematiku konzultoval.
„Sám jsem v situaci, kdy už nechci být aktivní umělec, právě proto se nebojím vystoupit také proti některým praktikám v soukromých produkcích, kdy často jde o opravdu šílené jednání a podmínky, které hraničí minimálně se slušností,“ upozorňuje.
„Tato doba odkryla nefungující kulturní systém, od roku 1990 došlo k jedné obrovské džungli,“ popisuje dále Vilt, který plánuje založit vlastní asociaci.
„Jedním z hlavních cílů je prosazení statutu výkonného umělce, tedy propracovaný kulturní systém včetně právního i ekonomického. Vzniká tím pracovní ochrana umělců na volné noze, která je v dnešní době nulová. Právě proto je široká veřejnost často vnímá pouze jako příživníky. Díky tomuto statutu bude obhajitelné, že se jedná o regulérní práci,“ doufá Vilt.
