Zda Václav Havel ještě nějakou divadelní hru napíše, se diskutovalo od roku 1990 a kdekdo pochyboval. Nezvládne to, předpokládal Havlův britský životopisec John Keane: všechny tvořivé prameny v jeho duši otrávila korumpující moc.
Jenže Keane se spletl. Dramatik Havel je zpátky a zdá se, že ve formě. Je si tím jist i Havlův přítel, herec Jan Tříska. Novou hru zná hru výborně, chystá se na roli hlavního hrdiny – bývalého kancléře Viléma Riegera.
"O Václavově záměru napsat tuto hru vím od mojí premiéry Krále Leara roku 2002. Tehdy mi řekl, že Lear je jeho velké osobní téma, které ho odjakživa vzrušovalo a že už dlouho přemýšlí, jak by na něj jednou rád udělal variaci ve vlastní hře," řekl Tříska.
O Shakespearově Králi Learovi, který přišel o vládu a zešílel, přemýšlel Havel skutečně dlouho. Hru na podobné téma začal psát už před listopadem 1989 a v hlavní roli vladaře tehdy viděl svého oblíbeného herce – Jiřího Pechu z brněnského Divadla Na provázku.
Zvítězí pravda a láska?
Z různých náznaků lze sestavit přibližnou podobu hry Odcházení: V současnosti žijící kancléř Vilém Rieger přichází o moc a opouští vládní vilu i višňový sad kolem ní. Tato postava se částečně podobá samotnému Havlovi a v textu najdeme plno narážek na život ve světě vysoké politiky – do řečí se tak například dostane i Tony Blair.
Hra je vtipná, jak dokládá i ukázka, kterou přinese čtvrteční Magazín: "Víte, co mi řekl na jednom koktejlu Molotov?" ptá se v ní Riegerův politický odpůrce Vlastík Klein, který bude mnohým připomínat Václava Klause. V závěru hry si Havel dokonce udělá legraci sám ze sebe a ze slavného revolučního hesla PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ NAD LŽÍ A NENÁVISTÍ.
Hra je pro sedmnáct postav a z reproduktoru se navíc bude ozývat hlas autora. "Je to vlastně komedie, ze které na vás dýchne odcizení světa politiky," říká jeden z umělců, kteří už Odcházení četli.
"Typicky havlovská hra, plná ironie, ale bez jednoznačného vyznění. Proto se nedá říct, že ji psal Havel sám o sobě. V Odcházení je spousta sarkasmu, ale není v něm zahořklost ani hysterie, to je důležité. Havel se nelituje. A když už přece jen cítíme náběh k litování, tak ho hned zironizuje..."
Jak měl Havel v plánu, využívá motivy z Krále Leara – i jeho kancléř se například schovává v keři na zahradě.
Podobně je však cítit inspirace Višňovým sadem, jak potvrzuje Tříska: "Já té hře vždycky říkal Lear, ale ke svému velkému překvapení jsem zjistil, že tam je jako druhé vedoucí téma i Čechov. Některé scény ho připomínají – například motiv vykácení sadu nebo stěhování se z jednoho domu do druhého.“
Na podzim další hra
Neví se zatím, ve kterém divadle bude mít Odcházení premiéru, ale žádná tragédie nehrozí. Už dnes je například jisté, že novou hru uvede jeho výsostný režisér, kamarád, a soused z Hrádečku Andrej Krob.
"Při nedávném divadelním setkání na Hrádečku se dohodl Václav Havel, ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman a já, že v sezoně 2008–09 budu Odcházení v Hradci Králové režírovat," říká Krob spokojeně.
Podobně rád by svou hru Havel viděl, a pravděpodobně uvidí, i v brněnském Divadle Husa na provázku. Teď jde jen o to, kde bude slavná premiéra.
Než se jí Havel dočká, zkrátí si čas dalším psaním: "Ano, už přemýšlím o nové hře," říká. "Jejímu psaní bych se rád věnoval na podzim."
Magazín DNES!
Exkluzivní ukázky z nové Havlovy hry Odcházení přinese čtvrteční Magazín DNES
Hra je variací na Shakespearova Krála Leara a Čechovův Višňový sad.
ANKETA
Havel, světový dramatik
"Ano," shodli se všichni čtyři odborníci: "Václav Havel je rozhodně dramatik světového formátu."
Co si slibujete od nové hry Odcházení?
Lenka Jungmannová, teoretička dramatu, působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR:
Reflexe politiky je v našem divadle stále výjimkou, takže se na Odcházení těším a jen si přeji, aby se inscenace opravdu povedla.
Josef Mlejnek, publicista, překladatel, básník:
Hru Odcházení zrovna čtu. V metru mi ji dal neznámý člověk, kdybyste chtěl vědět, jak jsem k ní přišel. Nemám ještě potřebný odstup, ale autor v ní, zdá se, bilancuje svou minulost politického činitele, ale "účtuje" i s určitým milieu, ve kterém se téměř po dvě desetiletí musel pohybovat. Ironicky, sarkasticky, bez hysterie. Smrt umění se v žádném případě nekoná. Ta osoba v metru mi stačila říct, že je to skoro jako Largo desolato, ale víc konverzační a jakoby víc "ze života". A mělo by se to přece jen hrát na Zábradlí, dodávám já.
Vladimír Hulec, divadelní kritik:
Doklad o poctivosti umělce i člověka-intelektuála, svědectví o prožitém čase Václava Havla a (možná) i proměnách české společnosti devadesátých a současných let. Více než na příběh jsem zvědav a těším se na jazyk jeho nové hry.
Petr Oslzlý, dlouholetý dramaturg Divadla Husa na provázku, pedagog JAMU:
Mám ji podrobně přečtenou a považuji ji za velké dílo, proto si od ní slibuji, že bude velkým „návratem“ dramatika Václava Havla na česká i světová jeviště. Návratem v uvozovkách, protože z nich v posledních osmnácti letech nikdy nezmizel... ale teď na ně vstoupí se svým novým dílem, což má velkou cenu.
