Po úspěšných Příbězích obyčejného šílenství Zelenka přichází s hrou, inspirovanou osudem ruského vynálezce Lva Sergejeviče Teremina, praotce elektronické hudby a zároveň špiona ve službách sovětského režimu.
Teremin sestavil ve 20. letech první nekontaktní elektrický hudební nástroj thereminvox. Hra měla premiéru ve čtvrtek.
Co to vlastně je thereminvox?
Nástroj funguje jako alarm. Když se přiblížíte rukou k anténě, uvědomí si změnu hmotnosti v prostoru a reaguje tónem. Takže nad ním stojíte, máváte rukama a nástroj hraje. Je to příšerně těžké. Musíte odhadnout, jak ruku zvednout, protože nástroj bere úplně všechno. Když kolem proletí moucha, hraje jinak.
Hru jste zasadil do krátkého časového období Tereminova života. Bylo obtížné odolat pokušení dovyprávět Tereminův barvitý osud?
Máme závěrečné titulky, tam se něco dořekne. Že udělám jeho americké období, kdy založil elektronickou kapelu, to mi bylo jasné od začátku. Fascinoval mě fakt, že se čtyři snílci dají dohromady a změní podobu populární hudby. Bez Teremina by Robert Moog nikdy nesestrojil syntezátor. Teremin předběhl dobu o třicet let, pokoušeli se o sériovou výrobu thereminvoxů, která však zcela nevyšla. Jinak bychom jeho jméno všichni znali.
Jak jste na vynálezce narazil vy?
Na Teremina mě upozornil kamarád David Charap, který studoval historii v Cambridgi a dějiny se mu promítají do osobností. A zjistil jsem, že Teremin není ani tady úplně neznámý. Zřejmě nejlepší skladbu pro thereminvox napsal Bohuslav Martinů. Pak se vynořili nadšenci, kteří mají thereminvoxy doma, a nakonec jsme našli i člověka, který nástroj dokázal postavit. Originál z Ameriky jsem však nikde nenašel.
Zaujal vás víc Tereminův osud, nebo genialita?
Ohromilo mě, že vynalézal vlastně na příkaz, thereminvox měl původně propagovat v Rusku elektrifikaci. Říká se, že vynalézat může jen člověk svobodný. Tady je paradox člověka nesvobodného, který přišel na ohromné věci.
Zfilmujete také Teremina?
Stěží. New York 30. let je tak sto milionů dolarů. A nevyšly by ani fóry, jak nástroj reaguje bez dotyku. O scénku s thereminvoxem se pokoušeli bratři Marxové, kteří se k nástroji chovali jako k ženě: přiblížíte se a ona vykvikne. Ale pokud to nevidíte na vlastní oči, nevěříte, že nejde o nahraný zvuk.
