Petr Nárožný už roky odmítá nejrůznější nakladatelství, která by stála o jeho biografii.
„Sám čtu životopisy velmi rád, ale třeba knihu Vita Caroli nebo Churchilla. Číst si životopis souseda z baráku, kde bydlím, by mě netěšilo. A tím sousedem jsem pro toho souseda zase já, že?“ vysvětlil herec s vtipem sobě vlastním v rozhovoru, který rámuje aktuální vydání alba nazvaného Škoda slova, které padne vedle...
Místo knižních vzpomínek se totiž herec rozhodl vydat poslechové album, na které načetl své úvahy, povídky a konečně i něco ze života.
Že bilancuje právě nyní, není náhoda. Nárožný se totiž v časech čtyřicátého výročí své první divadelní role v Činoherním klubu, který zároveň slaví pětapadesát let od založení, rozhodl skončit s hraním. Úplně to však zatím naštěstí nebude, pro komplikace spojené s pandemií totiž bude ještě rok jednou měsíčně dohrávat představení Léda.
Stivínův doprovod
Co přináší dvojalbum, které vyšlo v nakladatelství Galén? Celkem šestnáct stop, kde Nárožného doprovázejí hudební improvizace Jiřího Stivína v režii Tomáše Vondrovice.
Hlas všeobecně známý přinejmenším z večerníčků tu promlouvá ve skutečně osobnější rovině. Hned v prvním vstupu nazvaném Setkání s andělem strážným herec vysvětluje, proč nebude klasicky bilancovat. Popisuje to svému andělovi strážnému, který se mu při práci na textu zjevil. „Znám ho dobře, před lety mne zachránil na českobrodské silnici,“ přiznává Nárožný.
O něco dál se pouští do obecnějších úvah: „Protože revoluce byla sametová, komunisti zůstali. A tak tu s námi budou na věčné časy a nikdy jinak.“
Nárožný se odkazuje k Menšíkovi i Horníčkovi, na jehož radu zazní i bezmála šestiminutový vtip nazvaný Rus a Američan. Pobaví i jedno nezvyklé setkání s Miroslavem Palečkem, ovšem nejznámějším kusem, které na albu zazní, je Anatomie vernisáže.
„Ty ani psát neumíš, tak nepiš,“ radil Nárožnému anděl v úvodu. Je dobře, že jej dvaaosmdesátiletý herecký bard neposlechl.
