Snad patnáct let se vystudovaný herec Ondřej Kepka neobjevil na jevišti. Ne, že by mu vystupování před publikem bylo cizí, jako moderátor, režisér či prezident Herecké asociace vystupuje na veřejnosti velice často. Ovšem po dlouhé době se před diváky představí i v nějaké roli. Už v úterý večer má ve Viole premiéru novinka Oblak, který tančil valčík v režii Tomáše Vondrovice.
Jakou formu vlastně novinka bude mít?
Jde o představení typické pro pražskou Violu, tedy na pomezí přednášky, čteného textu a divadla. Text je z velké části čtený, hercův monolog zde ovšem doplňují světelné, hudební a taneční vstupy, které dokreslují atmosféru. Sám tomu říkám scénická koláž.
Proč jste si vybrali právě osobnost Ferdinanda Peroutky?
Mne už s hotovým úmyslem oslovil režisér a autor Tomáš Vondrovic. Až během příprav jsme došli k poznání, že dílo vzniká i díky té nedávné debatě okolo Peroutkova smyšleného článku. Nechtěná výhoda této Zemanovy aféry bylo zjištění, že lidé toho o Peroutkově výjimečné osobnosti mnoho neví.
Na rozdíl od dalších Pátečníků jako byli Čapek či Poláček. Peroutka byl totiž především novinář, a proto zůstal oproti těmto autorům trochu stranou. Ne náhodou pak máme premiéru v únoru: únor 1948 byl pro Peroutku a celou jeho generaci zcela zásadní. Představení ovšem není jen o Peroutkovi, pojednává o celé první republice, třicátých ale i poválečných letech či o tom, jak fungoval exil a jeho komunikace s tuzemskem.
Kdyby nejel domů, možná by Čurda zemřel s parašutisty v kryptě, přemýšlí Donutil |
Název odkazuje na Peroutkovo dílo Oblak a valčík. Budete zde akcentovat i tuto novelu?
Ano, to je dokonce pointa celého představení. A zmiňujeme i dílo Budování státu. Z obou dvou zásadních Peroutkových knih je zde citováno.
Už jste naznačil, že dílo vzniklo i jako reakce na kauzu hledání onoho neexistujícího článku. Budete toto téma v představení zmiňovat?
Ano, přímo se to v novince řeší. Formu představení totiž určuje dialog synovce, který se chystá k maturitě a jeho strýce, který se mu snaží pomoci s jednou otázkou. Přímo na jevišti tak dokazujeme, že ten hledaný článek je nesmyslem. A to i v případě, že by ho někdo vytvořil a prezidentovi Zemanovi podstrčil. Už vzhledem k tomu, jaká byl Peroutka osobnost. Vždyť on vždy raději něco nenapsal než napsal. A navíc pobýval ve dvou koncentračních táborech - je proto zcela nelogické, aby psal nějaké oslavné texty o Hitlerovi. Spekulujeme i nad tím, jak se pan dosluhující prezident k této pseudoinformaci vlastně dostal.
Jaký máte vy osobně k Peroutkovi vztah?
Vždy jsem ho vnímal především prostřednictvím Karla Čapka. Osobnosti Ferdinanda Peroutky se hodně věnuje třeba Památník Karla Čapka na Strži, kde má i svůj pokojík, takzvanou peroutkárnu. O jejich vztahu ostatně v představení mluvíme. Velmi objektivně a kriticky. Vůbec se snažíme, aby naše představení nebylo černobílé: mluvíme o Peroutkových, ale i Masarykových či Čapkových slabostech. Přípravy na představení mne každopádně přiměly podívat se na jeho osobnost a tvorbu trochu blíže.
Natáčení seriálů je masokombinát. Ve Zlaté labuti naštěstí nehraju, říká Dlouhý |
Co dalšího mimo tuto novinku chystáte?
Když jsme u toho Čapka, mám už delší dobu zálusk na pokračování dokumentu Dopisy od Karla Čapka. Tentokrát bych už nejel po jeho stopách v Anglii, ale v Itálii. A mám taktéž napsané svoje první dva hrané filmové scénáře, konečně bych si totiž chtěl splnit sen a natočit distribuční film. Jeden nabízí trochu těžší, existenciální téma, s tím bych asi mohl ještě počkat, není na to dnes doba ani finance. Ten druhý je diváčtější: nabízí příběh o dvou režisérech s podobnými ambicemi, jejichž cesty se úplně rozešly. Měla by to být tragikomedie, i trošku o bulváru a o světě, ve kterém žijeme. To jsou moje autorské věci a pak mám v ruce různé scénáře, ale nic zatím není v realizaci.
Taktéž mám i plány na dvě fotografické výstavy. Jednu z nich snad letos uskutečním. Týkala by se mé velké lásky, tedy fotografie přírody a našich i světových hor. Dále nyní chystáme audioverzi loni vydané knihy Magnetický vítr věnované mojí mamince Gabriele Vránové. Kniha je postavená na rozhovoru, ten jsme pro potřeby audioknihy zrealizovali naživo a doplnili o řadu rozhlasových a zvukových otázek. To nyní finišujeme.
