Mladík Franci se po roce vězení vrací domů a ve svém bývalém pokojíku na periferii nachází mladou pohlednou ženu, která se živí nejstarším řemeslem světa. Takový úvod připravil své asi nejznámější hře Periferie František Langer, český lékař, legionář i spisovatel, přítel Karla Čapka a člen skupiny Pátečníků.
Přímo pro Divadlo na Vinohradech, kde působil jako dramaturg, ji napsal roku 1925. Právě její novou adaptací bude pražská scéna uzavírat sezonu na velkém jevišti.
Co je správné
V jedné z hlavních rolí se vedle Marka Lambory a Jany Kotrbaté objeví Igor Bareš. „Franci se dostane do složité životní situace a náhodně se potkává se zkrachovalým starým soudcem,“ popisuje svou roli lakonicky nazvanou právě Soudce. „Ten je na okraji společnosti, utápí se v alkoholu, protože během profesního života prožil jistou deziluzi,“ dodává. Vinohrady k jeho roli přidávají, že Soudce je „přísně rozlišující mezi božským právem a lidskou spravedlností“.
„Trápí se tím, že soudí podle mechanismu stávajícího lidského úřadu, podle přísných zákonů, které někdo z lidí sepsal. Božská spravedlnost je něco jiného, něco nadčasového, vyšší moc, podle které by se mělo rozlišovat, co je správné,“ vysvětluje zadání Bareš.
„V té souvislosti mne napadá, že jsem zcela náhodně objevil dvoupovídku Karla Čapka, která se jmenuje Balada o Juraji Čupovi. Na dvou a půl stránkách je zde naprosto přesně rozepsán tento problém, který Langer vepsal do postavy Soudce,“ doplňuje ještě k roli.
Langerova Periferie se dočkala hodně zavazujícího označení český Zločin a trest. „Nadnesené to není. Hrál jsem Raskolnikova v Brně. Právě Raskolnikov páchá zločin, dovolává se spravedlnosti, chce to změnit – tím samým prochází i Franci, ale v českých reáliích,“ srovnává herec.
„Děj se odehrává na periferii, okraji města i okraji společnosti, kde žijí typy známé třeba z Hříšných lidí města pražského. Pro diváka to bude jistě velkým vizuálním zážitkem,“ slibuje.
Scéna z rukou Jozefa Cillera bude prý velmi strohá, ovšem zajímavě výtvarně nasvícená a slibující několik efektů. „Musím říci, že když nejsem na jevišti, netrávím čas v šatně, ale v hledišti. A pravidelně se dostavuje zážitek,“ poznamenává k režii Martina Huby.
Premiéra Periferie je už tento pátek, první repríza pak v pondělí.
