Při představení Bolera v Divadle ABC však gradaci obstarává výlučně průvodní hudba - Ravelovo Bolero.
Zásahy do živého v pokryteckém pařeništi? Dramatické uzavírání ďábelského kruhu? Kdepak: moralita o zhoubnosti sexu, je-li založen na tržních principech a především chybí-li v něm láska. A částečně také o zhoubnosti podnikání.
Co napsat o hercích? Že Vlasta Žehrová byla přirozenější než Veronika Gajerová? Lucie Pernetová výraznější než Zuzana Kainarová? Že Miroslav Hrabě zastínil Otakara Brouska ml. nebo Dalibora Gondíka? Všichni se snažili...
A přibližně totéž lze říci o režii Jana Buriana. Ve hře, která ze všeho nejvíc připomíná kterýkoli z probíhajících televizních seriálů, se však více než v seriálu ani snažit nemuseli.
V závěrečném obraze nazvaném Láska přiměje milující manželka Anna (Lucie Pernetová) svého muže, zkrachovalého podnikatele Viktora (Filip Blažek), ke společnému skoku z okna - před domem čekají gorily ruských mafiánů, které jsou však už na oba krátké, neboť jejich dušičky letí rovnou do mravního nebíčka naznačeného pozadím.
Neklame-li mě paměť, Pavel Kohout v 50. letech vydal nebo redigoval knihu Byla nám macechou. Kdo? Samozřejmě první republika. Nerad bych se mýlil, ale je v ní zachycen i příběh mladé nezaměstnané dvojice, která svou tíživou situaci vyřešila skokem z okna.
Vracejí se obrazy vytěsněné do podvědomí? Nevím, chtěl-li Pavel Kohout více říci, že Česko je macechou neúspěšným podnikatelům, nebo zdůraznit, že nade vším vítězí láska. Ať tak či onak, spáchal především obludný kýč.
Sigmund Freud prý na otázku, proč se vyhýbá Arthuru Schnitzlerovi, odpověděl, že se bojí potkat v něm svého dvojníka. Co by asi řekl o Pavlu Kohoutovi, kdyby neměl možnost se mu vyhnout?
Arturovo Bolero: Divadlo ABC Praha. Režie Jan Burian, scéna a kostýmy Karel Glogr, hrají Lucie Pernetová, Filip Blažek, Dalibor Gondík, Zuzana Kainarová a další.
Hodnocení MF: 
