S jeho příchodem do kavárny v pražské Werichově vile, kde rozhovor probíhal, vlítla nespoutaná energie a nakažlivý smích. V jeho společnosti se nenudíte. Jak ho změnilo otcovství? Co ho naučily jeho dvě děti? Proč odešel z Národního divadla a jak se mu žije na volné noze? A jak ho formuje sport, konkrétně thajský box?
Potkáváme se před devátou ráno. U herce bych tipoval spíš pozdější termín rozhovoru…
Vodím syna do školy… A díky tomu jsem zjistil, že jsem spíš ranní ptáče. Vstávat brzy mi vyhovuje, protože toho pak víc stihnu. Proto obvykle vylezu z postele už v šest. A když si chci v klidu vyčistit zuby a dát si čaj, nařídím budík na 5:50. To pak stihnu vedle přípravy snídaně a svačin pro děti také trochu myslet i na sebe. Nenávidím časový tlak a nedochvilnost. Dělá mi strašně dobře jít spát dřív, což je problém, protože moje žena to má obráceně. Dost často si vezmu do ruky knihu nebo poslouchám podcast a u toho usnu. A ona si chce povídat… Ožívá v jedenáct večer a nejde spát před půlnocí. V tom se trochu míjíme…
Kdyby se mi stal zlomek toho, co jemu, strávím zbytek života na terapiích. On místo toho získával Oscary.
