RECENZE: Místo škodlivosti cukru by dnešní otcové raději řešili vulkanit

Sloup veřejného osvětlení, kříž s Ježíšem, ohniště, kameny, odpadkový koš. Modrá turistická značka nenápadně vedoucí mezi tím vším až pod obří plátno. Zajímavá konstelace čeká diváky mířící na aktuální novinku pražského Národního divadla Otec hlídá dceru.

Tím vším se totiž musí proplést, aby usedli do jednoho ze dvou hledišť improvizovaných po stranách jeviště Nové scény.

A následně mohli sledovat, jak si režisér Jan Frič a dramaturg Jan Tošovský poradili s novým textem dramatika Ondřeje Novotného. Dílo našeho současného autora, který se etabloval na menších pražských scénách, se do Národního divadla dostává poprvé. Novotný sliboval, že textem otevře dosud upozaděné téma vnitřního světa současného muže. Tedy plus minus pětatřicátníka, který má vedle malých dětí „na krku“ manželku, starého otce a hypotéku.

Autor nabídl tvůrcům první scény brilantní text, který popisuje dnešní každodennost vnitřním hlasem takového jedince. Mluví z něj vlastní zkušenosti a především skvělý pozorovatelský smysl. „Nikdo si tu nikoho zdánlivě nevšímá a přitom se všichni vskrytu pozorují a porovnávají,“ popisuje třeba rodiče nudící se na dětských hřištích.

Nejde ale jen o otcovství, jak by se z názvu hry mohlo zdát. Ve druhé části totiž Novotný situaci obrací a nechává dospělou dceru dohlížet na jejího stárnoucího otce. Tošovský s Fričem si s textem poradili po svém.

Fričova režie je tradičně nenásilná, hercům jednotlivé role rozdělil jaksi nenápadně. Ondřej Pavelka, Taťjana Medvecká, Matyáš Řezníček či Pavla Beretová tak různě variují před diváky. Ač se důsledně drží textu, promluvy z jejich úst zaznívají zdánlivě nesouvisle. O to víc se ale daří zhmotnit onen kýžený, do všech směrů rozkývaný vnitřní svět dnešního pětatřicátníka.

Tedy muže, který zavile drží krok s rychlou dobou, avšak pro kterého se dětství prožité venku bez mobilu a internetu nyní může jevit jako ztracený ráj na zemi. A který by se místo debaty o škodlivosti cukru raději zaobíral lišajem oleandrovým či devonskými vulkanity. Anebo by se snad místo starosti o dceru, jež si „zmrzlinou zakydala šaty s triceratopsem“, raději toulal někde v brdských lesích?

Otec hlídá dceru

80 %

Národní divadlo

premiéra 17. února 2022

režie: Jan Frič

hrají: Pavla Beretová, Jindřiška Dudziaková, Veronika Lazorčáková, Taťjana Medvecká, Šimon Krupa, Radúz Mácha, Ondřej Pavelka, Matyáš Řezníček

Dramaturg Tošovský totiž program inscenace opatřil velmi osobním textem, ze kterého vyplývá, jak s vrstevníkem Novotným souzní, a který zároveň pomáhá rozklíčovat další detaily ukryté ve scénografii či inscenaci samé. Novotného generačnímu textu tak dodává trochu trampské nostalgie, kterou Frič doplňuje svou pověstnou ironií.

Trochu zbytný se zdá nápad s projekcí, na které Veronika Lazorčáková (v úloze dcery) většinu večera vytváří působivé výtvarné improvizace. Ač některé momenty představení dobře ilustrují, obří plátno divákovu pozornost zbytečně tříští.

Otec hlídá dceru je totiž po všech stránkách tak vydařená inscenace, že takovou výtvarnou berličku vůbec nepotřebuje.