Světovou premiéru měla opera v roce 1827 a Rossini ji vytvořil ve stylu tehdy velmi populární grand opery, tedy velké francouzské opery.
„Opera vyniká Rossiniho geniální hudbou a velkými sborovými scénami. Hebrejský lid je tu jedním z hlavních ‚hrdinů‘ a sbor je na scéně až na několik obrazů téměř stále. Dílo má mimořádně působivě, emočně a dramaticky vystavěný příběh s nezbytnou linkou milostnou a střetem osobních osudů na pozadí biblické historie, ač samozřejmě ne doslovně převyprávěné,“ uvedla mluvčí divadla Šárka Swiderová.
V současnosti se však opera uvádí jen sporadicky. V českých divadlech to naposledy bylo před více než 130 lety, v NDM se dílo dosud nehrálo.
Ostrava připomene výročí narození Mozarta. Génia uctí koncerty, balet i árie |
„Příběh v Rossiniho opeře začíná tím, že Mojžíš žádá faraona, aby propustil Izraelity z Egypta. Faraon váhá mimo jiné proto, že jeho syn Amenofis miluje Mojžíšovu neteř. Mojžíš faraona varuje před božím trestem, ten je ale neoblomný a Egypt pak stihne řada pohrom, v bibli popsaných jako deset ran egyptských. Rossini však do opery zahrnul jen tři. Jde o ty, které dokáží fungovat hudebně a na divadelním jevišti, většina pohrom je pouze naznačena,“ řekla mluvčí.
Hudebního nastudování opery se ujal dirigent David Švec, kostýmní výtvarnicí a choreografkou je Barbora Rašková, světelný design má na starosti Martin Krupa a scénografkou je Kristina Komárková.
Představení mimo záři reflektorů. Co vše se odehrává v zákulisí Národního divadla |
„Náš výtvarný tým hledal současné prostředky pro stále efektní pojetí, které grand opera vyžaduje, ovšem prostřednictvím nadčasového, minimalistického a symbolistického přístupu. Scénografie pracuje se symboly kruhu, označujícího hebrejskou svobodu a uvolněnost, a trojúhelníku, který reprezentuje řád a pevnost. Kostýmy se inspirují autentickými oděvy, ale posouvají je do nadčasové módní roviny. Světlo a projekce pak napomáhají znázornění božských zásahů,“ řekl režisér John.
