Setkali jsme se v herecké šatně v období vrcholného zkoušení Romea a Julie. Tedy únorové novinky pražského Švandova divadla, která se po premiéře zatím setkává jen s chválou. „Je to blázinec. Ale i nesmírně vzrušující proces, který ovšem není pro úplně křehké povahy,“ hlásil mi Oskar Hes, když se chystal na svou patrně největší divadelní roli. Na Romea.
S jakými dojmy v duši jsem vás právě teď zastihl?
Když se sejde tolik lidí na poměrně malém prostoru a spousta věcí se děje poprvé, musíte je pospojovat: hudba, světlo, herecká situace, zpracovat připomínku od režiséra, zpracovat připomínku od zvukaře a ještě se ideálně nějak napojit na sebe. Je těžké všechno uvnímat a většinou to sepne až v generálkovém týdnu. Nyní jsme ve fázi, kdy jeden den vládne rozklad, druhý den nadšení a třetí den myšlenky na smrt. Takže je to intenzivní. To je asi to nejlepší slovo, které mě k tomu napadá.
My někam přijedeme a lidé jsou úplně paf z toho, že jim zatancujeme. Vedeme tedy o víkendech takový kočovný život. Ale udržuji se tím v kondici a mohu si trochu přivydělat. Navíc potkávám spoustu lidí, což mne baví. Akorát nejsem moc doma.
