Jak byste ve zkratce čtenářům popsaly, co to vlastně Opravna duší je?
Preissová: Je to zábavná šou, ve které vystupují dvě ženy. Každá přinášíme na jeviště svůj pohled na svět, kariéru, muže i lásku. Projdete celou škálou emocí od smíchu až po slzy…
Zázvůrková: Je to výsledek náhodného setkání dvou žen, z nichž jedna je manažerkou své rodiny a druhá je svobodná holka, která ještě hledá. Navzájem si obě mají mnoho co dát a vznikne mezi nimi krásná symbióza. Není to přitom projekt určený jen ženám, z osobní zpětné vazby víme, že mnoha mužům dal možnost projít si katarzí, na kterou v každodenním životě nemají prostor.
Na plakátech máte uvedené, že jste hudebně-literární pořad. Jak to máte rozdělené?
Preissová: My to nerozdělujeme. I když by se dalo říct, že ta co píše, jsem v našem duu já. Ale některé texty písní jsou i s Dášiny dílny.
Zázvůrková: Jsem ráda, že se Martina znovu otevřela zpěvu. Když jsme se potkaly, tak mě trochu zarazilo, že se ona, holka z Moravy, zpívání vyhýbá. Společnou prací se nám snad podařilo některé z těch bloků odstranit a Martina tak mohla se mnou zpívat nejen na Smetanově Litomyšli, ale i v ženské věznici. Naše spojení nás obě hodně posunulo.
Nechci dělat jen to, co ode mě očekávají. Čas je jenom můj, říká Zázvůrková |
Jak jste vaše duo daly dohromady?
Preissová: Ráda říkám, že jsme si zbyly. A je to možná i pravda. Potkaly jsme se na zkoušení projektu, který nakonec nevznikl a my jsme tam tak na poslední zkoušce stály a říkaly si, že o sebe a o naši spolupráci nechceme přijít a tak jsme se vydaly na cestu s vlastním pořadem.
Zázvůrková: Martina má sice pravdu, ale když na vás zbude někdo jako ona, je to nejen náhoda, ale vlastně i malý zázrak. Velmi jsem stála o to s ní pracovat, jen jsem nevěděla, jak na to. Celé to však začalo tím, že Martina napsala text Opravna duší a nabídla mi, ať ho zhudebním. Říkaly jsme si, že by bylo fajn spolu někdy třeba i vystoupit, a nakonec z našich setkání vznikl tento projekt.
Co byste rády, aby si diváci z vašeho představení odnesli?
Preissová: Aby se uvolnili, zasmáli se nebo dojali. Aby dali průchod svým vlastním emocím a třeba se v některém příběhu, nebo stand-upu i poznali. To je osvobozující, vidět, že starosti i radosti si nevybírají.
Na snech manžela se přiživuju. Je sexy, že chce ještě něco zažít, líčí Preissová |
Zázvůrková: Snažily jsme se vytvořit interaktivní projekt, který by divákům dával sílu, naději a vykouzlil úsměv na tváři. Velmi nás těší, když nám pak píší na Instagram a potvrzují, že to byl léčivý zážitek. Během představení se snažíme otevřít, sdílíme naše životní zkušenosti, které nemusí být vždy radostné.
Máme tam například dojímací okénko, což jsou písničky, které se nás opravdu dotýkají. Necháváme přitom na publiku, zda na to přistoupí, nebo ne. Martina třeba jednu píseň věnovala svému muži, já napsala Věřím v brzké lepší příští věnovanou Haně Maciuchové, se kterou nás pojilo přátelství. Chceme, aby si diváci odnesli pocit, že na věci nejsou sami.
Co tento zážitek dává vám samotným?
Preissová: Neuvěřitelně mě těší kontakt s publikem. Ten mi dlouho na velkém jevišti chyběl a musím říct, že je to velmi osvěžující mít okamžitou zpětnou vazbu. A také jsem zjistila, díky tomu, že vyjíždíme i mimo Prahu, že mám své publikum a své čtenáře a to mě moc potěšilo.
Zázvůrková: Martina vytvořila kostru projektu, obě jsme však při představení otevřené improvizaci, která nás hodně baví. Je radost pracovat s někým, kdo je obdobně emočně naladěný, na koho se můžete napojit, kdo sdílí vaše názory. A myslím, že diváci toto pouto a důvěru cítí a sami si tak mohou připadat bezpečně a otevřít se. Já sama jsem tak intimní propojení s publikem nikdy předtím nezažila.
Zázvůrková o vztahu s dirigentem starším o 48 let nemluvila. Až nyní |
Jste spíše pořad pro komornější prostory nebo máte ambice minimálně na O2 universum?
Zázvůrková: Já sice o O2 areně neustále žertuji, pro náš pořad by ale moc vhodná nebyla. Kdyby diváci mohli sedět, snad by se hodil Lucerna Music Bar, jinak jsou lepší spíš divadla. Velké sály vyžadují úplně jiný formát. Coby zpěvačka si ale sen o velkém sále splním letos 26. října, kdy budu mít samostatný koncert v Obecním domě.
Preissová: Já si myslím samozřejmě něco jiného než Dáša (smích). Já bych zůstala u komornějších prostor. Máme vyzkoušeno že pro 160 lidí to zvládneme. Zvládneme to i pro 400, ale důležité je vždy, jestli se nám podaří udržet kontakt a navodit atmosféru. Universum je přeci jen trochu velký prostor.
Kam se tedy mohou zájemci o opravení duše za vámi vydat?
Preissová: Už jsme Opravnu hrály opravdu na nejrůznějších místech. Od nádvoří zámku, přes kavárny, kluby, kina až po ženskou věznici ve Světlé nad Sázavou. To byla neuvěřitelně nabitá show, protože publikum tam bylo velmi otevřené. Ty ženy se tak spontánně bavily, plakaly, tančily a křičely bravo! To jsme nikde nezažily. Dlouho jsme z této atmosféry žily.
Zázvůrková: Koncert ve Světlé nad Sázavou byl pro nás opravdu zásadní, uvědomily jsme si, že tu je publikum, které citové podněty velmi potřebuje. Nebráníme se tak ničemu. Naší stálou scénou je Jindřišská věž, kde hrajeme jednou dvakrát měsíčně, snažíme se však jezdit po celé České republice. Výzvou pro nás zůstává Slovensko, kde jsme ještě nebyly.
Manžel ochořel tak, že jsem přemýšlela nad jeho pohřbem, přiznala Preissová |
Kdy vy samy jste potřebovaly opravit duši?
Preissová: Sama sobě opravuji duši den co den, je to mravenčí práce na sobě samé. Přemýšlet o sobě a pomáhat sama sobě je někdy těžké, ale potřebné. Je dobré vědět, co té vaší duši pomáhá. Mě například klid, zahrada rodina a Morava.
Zázvůrková: Ke konci roku 2025 jsem sama duši opravdu opravit potřebovala. Ideálním řešením je pro mě na chvíli vyjet do ciziny, kde mě nic nerozptyluje, kde mě nikdo nezná a já si mohu vyčistit hlavu a otevřít se inspiraci. Často mívám rozpracovaná témata, potřebuji se však soustředit a věnovat se pouze tvorbě.
Co pro to děláte?
Preissová: Když mohu, vyjedu z města. Jedu za maminkou, jedu na Moravu. A když nemohu, jdu do lesa a nebo třeba píšu. To mi pomáhá.
Zázvůrková: Když nemohu vycestovat, snažím se hledat klid duše v setkání s inspirativními lidmi, četbě, studiu, poslechu hudby nebo odjíždím za rodiči na chalupu.
Preissová ukázala syna Matouše. Jeho duet s přítelkyní vehnal lidem slzy do očí |
Co jste si vzaly nebo se naučily z fungování s vaší parťačkou?
Zázvůrková: Martina má v sobě klid a soustředění, já jsem spíš taková tryskomyš, která je neustále v pohybu. Každá jsme úplně jiná, ale právě proto se doplňujeme. Líbí se mi, že ví, co chce, že nalezla svou cestu. Obdivuji její laskavost, organizovanost a koncepční myšlení.
Preissová: S Dášou není nikdy nic tak, jak si myslíte, že to bude. Je absolutně nepředvídatelná a neustále se učím reagovat přímo na jevišti na její okamžité spontánní nápady. Ale na druhou stranu je to člověk, který mi dodal odvahu a pořád dal mě přesvědčuje o tom, že si mám věřit. Takže to, že nepřijde nikdy včas, je tímto bohatě kompenzováno.
V jakých dalších projektech vás mohou diváci zahlédnout? Pracujete na něčem novém?
Preissová: Hraju v Národním divadle v několika inscenacích - Paní Bovaryová, Naši Furianti, Mefisto, Nebezpečné známosti. Na konci listopadu měl premiéru Škvoreckého Farářův konec v režii Jana Mikuláška. V televizi se objevím v nové minisérii Spřízněná duše na Voyo a v lednu bude mít premiéru pohádka Princezna stokrát jinak.
Zázvůrková: Mimo zmíněného koncertu v Obecním domě, jsem se na konci loňského roku objevila v novém představení Vraťte nám Sofii Lorenovou v Divadle v Řeznické. Jezdím teď sice s pořadem, který je poctou Haně Hegerové, nejbližší mému srdci ale bude vždy autorská tvorba. V Jindřišské věži budu mít 9. března s Honzou Horáčkem koncert a pak bych se ráda naplno pustila do přípravy nové desky.
