Novou adaptaci zde režíruje Martina Kinská. „Okaté aktualizace nevyužíváme; jistě si lze snadno představit Doriana Graye v záplavě plazmových obrazovek, facebookových lajků a tak dále. Pro nás je ale podstatný určitý postoj k životu,“ vysvětluje Kinská, která jinak v pražské scéně působí jako dramaturgyně a vypočítává: „Dominance subjektivního dojmu, potřeba prezentace a rozpínání ega bez ohledu na důsledky činů.“
To jsou podle režisérky jevy, které nyní prosakují naší společností „Může to být do jisté míry sebeobrana a chránění si toho mála z pevných bodů,“ zamýšlí se.
Silná choreografie
Titulní hrdina bude jednou z prvních velkých rolí pro Ondřeje Krause. Pětadvacetiletý herec prý konkrétní předobraz pro svou úlohu v dnešní době plné „selfies a instagramů“ výslovně nehledal. „Ani mě to nenapadlo. Ale zpětně si říkám, že podvědomě to tam možná někde je. Občas se přistihnu, že v jistých momentech mi probíhají hlavou fotografie mých přátel, kteří tímto fenoménem ‚trpí‘,“ uvažuje bratr herce Martina Krause.
Kinská na novince spolupracovala s naší celosvětově uznávanou choreografkou Miřenkou Čechovou. „V inscenaci se mimo jiné objevují témata sebeprezentace společnosti, což souvisí i s tím, že je neustále připravena být portrétována, focena, a tudíž se staví do póz, v nichž si připadá skvostná,“ přibližuje zadání Kinská.
Čechová přivedla svůj vlastní tým, do kreací se však zapojí i sami herci. „Miřenka se podle mého vydala cestou, která vyhovuje i pohybově méně zdatným, ke kterým se řadím i já. Takže spolupráce s ní je vynikající,“ pochvaluje si Kraus.
Barvami hýřící kostýmy z dílny J. H. Čačka působí dobově. Smysl celkového vizuálu, který děj zasadí do zimní zahrady či skleníku, našla Kinská společně s výtvarnicí Lucií Labajovou přímo ve Wildeově předloze.
„Prostor za lehce zamlženým sklem, který je svým způsobem izolován od reálného plynutí času, v němž ale také často dojde k zadušení. Je zaplněn bytostmi v okázalých kostýmech, jejichž nositelé si uvědomují, že budou nepřehlédnutelní,“ přibližuje Kinská.
