První titul, Fenomén Lébl se v knihkupectvích objevil ještě za režisérova života v roce 1996, druhý, posmrtný s podtitulem Aneb dobře se spolu bavit – spánembohem! vyšel u příležitosti Léblových nedožitých čtyřicátin.
Autorka, teatroložka Vlasta Smoláková, která Lébla sledovala od jeho amatérských počátků a v posledních letech rovněž sestavila dvě léblovské výstavy, používá i ve druhém svazku techniku koláže.
Lébl není představen životopisnou studií, ale obraz závěrečných let 1995–99, se čtenáři skládá ze střípků jako kaleidoskop.
"Sklíčka různých tvarů a barev" reprezentují především novinové materiály a zdaleka nejde jen o recenze, ale výňatky z rozhovorů, premiérové anonce, Léblovy referáty ve zpravodaji amatérského festivalu Jiráskův Hronov.
Smolákové rešerše jsou opravdu důkladné: zahrnují i Léblovy odpovědi do ankety či výseky z rozhovorů s Léblovými kolegy či překlady z hebrejských novin, které důkladně rozebíraly Léblovo uvedení Cyrana v divadle Habima.
"Smolákové mozaikový portrét, soudím, je víc než jen monitoring textů nebo digest z dokumentace, je to svébytná autorská koláž, montáž jako tvůrčí gesto," ozřejmuje Smolákové metodu editor a vydavatel svazku Jan Dvořák.
Místo resumé pak poslouží text z časopisu Svět a divadlo, kde Leoš Suchařípa, Milan Lukeš, Ivan Vyskočil, Jan Kerbr a Karel Král diskutují o Léblově díle i osobnosti.
Kniha nabízí také ještě materiály širší veřejnosti víceméně neznámé: scénář k filmu, jenž měl být sólem Ivy Janžurové.
