Vysoko nad hlavou mám zlatý nápis „Národ sobě“. Stojím na jevišti Národního divadla! Zažívám pohled, který patřil a patří těm nejlepším z nejlepších. Rudolf Hrušínský, Josef Kemr, Boris Rösner… V zasnění si nevšimnu dámy u pultu schovaného za levým cípem opony.
Dojde i na jednoduché pokyny: Neotáčejte se zády do hlediště! „My strach mít můžeme, ale nesmíme ho dát najevo. Pokud něco správně nedrží, herec je ještě nervóznější než my,“ vysvětluje.


















