Divadlo Broadway není výjimkou - prozatím se stalo útočištěm muzikálu Kleopatra, který bude mít premiéru 22. února. Pro společenské akce jej však otevřela už přehlídka oblečení českých olympioniků v polovině ledna.
Palác Sevastopol s pasáží Broadway a stejnojmenným sálem, kde bylo původně kino, je funkcionalistickou památkou z roku 1938. "O to složitější byla rekonstrukce," říká ředitelka Divadla Broadway Renata Tomanová. "Dlouho se povídalo, že nestavíme, protože jsme mohli bourat jen v noci a suť jsme nesměli vyvážet vůbec."
Ředitelka Renata Tomanová vypadá jako optimistka, ale přiznává, že když před sebou měla jen díru v zemi, ani jí samé se nevěřilo snadno, že tam bude v krátké době sál pro 763 diváků podle návrhu architekta Jaromíra Pizingera. Díky rekonstrukci se dostala řada prvků do původního stavu, například bývalá promítací kabina získala původní rozměry.
"Vyzkoušeli jsme několik druhů sedaček, až jsme našli ty nejpohodlnější, několikrát jsme nechali přetřít strop, dokud jsme nedocílili požadovaných tří odstínů modré," vypočítává ředitelka, jež k divadlu zběhla od advokacie, a proplétá se mezi šermujícími herci a dělníky, kteří dokončují poslední úpravy interiéru.
Divadelní sál získal příjemnou atmosféru kombinací tmavě modrých sedaček a tmavého dřeva, zázemí divadla je na vysoké úrovni. Jako jedno z mála má například dvě točny, přičemž ta vnitřní je s propadlem.
Palác Sevastopol s pasáží Broadway a stejnojmenným sálem, kde bylo původně kino, je funkcionalistickou památkou z roku 1938. "O to složitější byla rekonstrukce," říká ředitelka Divadla Broadway Renata Tomanová. "Dlouho se povídalo, že nestavíme, protože jsme mohli bourat jen v noci a suť jsme nesměli vyvážet vůbec."
Ředitelka Renata Tomanová vypadá jako optimistka, ale přiznává, že když před sebou měla jen díru v zemi, ani jí samé se nevěřilo snadno, že tam bude v krátké době sál pro 763 diváků podle návrhu architekta Jaromíra Pizingera. Díky rekonstrukci se dostala řada prvků do původního stavu, například bývalá promítací kabina získala původní rozměry.
"Vyzkoušeli jsme několik druhů sedaček, až jsme našli ty nejpohodlnější, několikrát jsme nechali přetřít strop, dokud jsme nedocílili požadovaných tří odstínů modré," vypočítává ředitelka, jež k divadlu zběhla od advokacie, a proplétá se mezi šermujícími herci a dělníky, kteří dokončují poslední úpravy interiéru.
Divadelní sál získal příjemnou atmosféru kombinací tmavě modrých sedaček a tmavého dřeva, zázemí divadla je na vysoké úrovni. Jako jedno z mála má například dvě točny, přičemž ta vnitřní je s propadlem.
