Vzpomínkovou akci uspořádali členové sdružení Werichovci.
U hrobu zazpívali několik písní Jaroslava Ježka, poté je vystřídali zástupci nadace Život umělce Viktor Preis a Jiří Novotný a z pamětníků například Ivo Niederle, Josef Somr, Stanislav Fišer a Gustav Heverle.
U pomníku, kde je vedle Werichových ostatků i popel Jiřího Voskovce, se objevila také kytice od ministra kultury. Divadelní teoretik Vladimír Just připomněl, jak kdysi s kamarády napsali na zeď domu na Kampě, kde Werich bydlel: Dobrý člověk ještě žije.
"Tu větu bych podepsal i dnes, potvrzují ji i debaty, které se kolem Werichova výročí vedou. Žije i jeho duševní dvojče Jiří Voskovec," řekl Just.
Werich s Voskovcem mají společný hrob na Olšanech od roku 1990. Desky na zemi, které místo jejich posledního odpočinku označovaly, byly provizoriem, ale přetrvaly 13 let.
U zrodu myšlenky hrob důstojně označit byli kolegové z Divadla ABC Jaroslava Adamová, Stella Zázvorková a Miroslav Horníček. Nadace Život umělce pak vyhlásila sbírku, návrh na náhrobek vypracoval akademický sochař Vladimír Preclík zdarma.
"Patřil jsem mezi širší okruh Werichových přátel a několikrát jsem ho portrétoval," uvedl sochař. První busta vznikla tajně a nakonec zmizela v nenávratnu, když s ní jedna ze ctitelek emigrovala.
Pak už Werich sochaři seděl oficiálně a rád. "Na hřbitovy nejsme - ani já, ani Voskovec," řekl mu prý jednou a dodal, že od něj by si ale hrob udělat nechal.
Výsledkem jsou dvě do sebe zaklesnuté desky s náhrobky ze slezské žuly. Plastická písmena jmen Voskovec a Werich tvoří symbolické úsměvy obou klaunů. "Snažil jsem se, aby se hrob také usmíval", vysvětlil Preclík.
Jan Werich zemřel 31. října 1980 ve věku 75 let, Voskovec, který s ním založil Osvobozené divadlo, ho v USA přežil o osm měsíců.
