Mušketýrská opera bez režiséra

  • 8
Velké očekávání, slabší podívaná. To je muzikál Tři mušketýři, jehož premiéra zaplnila pražské Divadla Broadway.Plno bude i nadále, háček je však v tom, že představení přináší pouze to, co si lze předem představit. Ale divák už chce být překvapován.

Naučil se žádat od muzikálu útok na smysly a vrcholnou profesionalitu všech oborů.

A tu Tři mušketýři podcenili. Jako by po Kleopatře a Rebelech producenti usoudili, že už omrkli, co vlastně dělá scenárista či režisér, a řekli si, že zkušený choreograf Libor Vaculík to zvládne taky.

Jenže v každém řemesle pak něco drhne. Známý příběh nadbytečně rámují hovory dětského čtenáře s Alexandrem Dumasem, jehož mluvený part předtočil Karel Gott - škoda, že nezpívá.

Lze chápat důvody úprav, třeba faktu, že na rozdíl od předlohy zabije Buckinghama čili Martina Maxu rovnou sama Mylady - ostatně Maxa si za svůj výkon milost nezaslouží.

Ale proč se Mylady podobá erosence od tyče, ač dráždivost je Monice Absolonové cizí, a proč i kolem Kardinála tančí svůdné pekelnice? Čistě pro efekt. "Zlým" jde jen o peníze, mizí radost z léček a her na obou stranách.

Režie nemá jednotnou představu, aranžuje výstup od výstupu jako pásmo a scénkou dua Genzer - Suchánek na téma Už jsi měl chlapa? uhýbá do úplně jiného kusu, někam mezi Tele Tele a kabaret.

Nejslabší jsou filmové projekce, záběrům přírody či kordů chybí fantazie, opakují vesměs totéž, co se děje na scéně.

Hudba nezapře dílnu Michala Davida. Zkouší temnější tóny rockové opery téměř bez činohry, ale vzápětí rytmicky lidovou "roztleskávačku" téměř opíše od své udavačské hymny z Rebelů.

Hit lze čekat snad jen od písně o ráji, v níž to rozbalí Constance Zuzany Norisové. Nade všemi a vším pěvecky ční Královna Petry Janů: hlas, jenž zaplaví prostor silou i kouzlem. Krok s ní drží jen Bohouš Josef coby Kardinál a Athos Josefa Vojtka, spíše drsný lapka než hrabě, leč jediný uhrančivý chlap mezi mušketýry.
Porthos a Aramis jsou tu jen do počtu a  d'Artagnan Pavola Habery se horkokrevnosti nenaučil. Naštěstí hlasově to mušketýrské partě ladí, i když pějí rýmovaná klišé o přátelství rozkročeni jako nový Lunetic na koncertu za mír.

Za to však nemohou. Když už se oprávněně nešetřilo na barvitých kostýmech, mělo zbýt také na režiséra s jasným nápadem, stylem a cílem.