První dva díly měly být sondou do mentality Čechů v éře sladkých šedesátých let a za hořké normalizace. České moře je inventurou posledních dvou dekád. Morávek pracoval stejnou metodou jako při inscenaci Cirkus Havel. Tehdy na kousky rozestříhal hry někdejšího prezidenta a slepil je dohromady. Scénickou koláž nyní vytvořil z jedenácti her Davida Drábka.
Režisér opět zahltil publikum nepolevující skrumáží obrazů, ze kterých v přízračné mozaice skládá příběh moderátora Vendelína a žen kolem něj.
Opět stvrdil nepsaný statut až marnotratného divadelníka. Výjevy se tu navzájem propíjejí, vše běží v neuvěřitelném tempu, herecké nasazení nepolevuje. Místy se z této plnotučné vizuality a energie večera až zatočí hlava nebo se divák ztratí.
A v podobném gardu míchá nejrůznější žánry: tklivou osobní tragédii protagonisty prorůstá love story, jindy se v groteskním šklebu režisér směje současnosti v podobě až publicistického divadla. Navrch má nelichotivé konstatování: požraly nás hloupé televizní estrády, přiblblé seriály, normalizační popík a jiné zase prachy a podnikání. Jsme i v nabyté svobodě stejně konformní, pohodlní a zbabělí jako dříve, jen tomu neříkáme socialistická šeď.
V prudkém střídání nálad je Morávek mistrem nad mistry, jindy máte v originálním režijním rukopise pocit second handu. To když vyprodává a cituje sám sebe. České moře je více divadelně než myšlenkově poutavým účtováním s dneškem. Avšak zajímavým a potřebným.
Hodnocení MF DNES: 70 %
