Místo Tarantina dostal Ondříček Hitchcocka

  9:55aktualizováno  9:55
Filmový režisér David Ondříček zkouší v Dejvickém divadle hru Třicet devět stupňů podle snímku mistra thrillerů Alfreda Hitchcocka.

David Ondříček na festivalu v Karlových Varech (4. července 2007) | foto: Petr TopičiDNES.cz

Kdybych měl někdy vybrat, jaký nejtěžší úkol bych svěřil začínajícímu režisérovi, zvolil bych Třicet devět stupňů," říká David Ondříček.

Úspěšný filmový režisér právě zakouší úlohu debutanta - v Dejvickém divadle zkouší hru Patricka Barlowa Třicet devět stupňů. Dramatik Barlow v ní na jeviště převedl příběh původně filmový - raný snímek Alfreda Hitchcocka.


Třicet devět stupňů

Hra podle Hitchcocka: Richard Hannay k sobě vezme na noc zoufalou ženu, která, jak se ukáže, je agentka a vzápětí je v jeho bytě zavražděna. Hannay se stává hlavním podezřelým, a navíc musí unikat jak policii, tak jistému tajnému spolku, který za vraždou stojí ve skutečnosti. Klasický špionážní film režiséra Alfreda Hitchocka z roku 1935 převedl do jevištní podoby dramatik Patrick Barlow jako bláznivou komedii. S úspěchem - kus právě kandiduje na americkou cenu Tony. Všechny postavy hrají pouze čtyři herci, kteří se tak neustále převlékají - kromě Richarda Hannaye. V Dejvickém divadle ztvární hlavní postavu Jaroslav Plesl, osudové ženy vytvoří Simona Babčáková. O všechny ostatní postavy se podělí Václav Neužil a David Novotný.


Čím to, že zrovna Dejvické divadlo tak přitahuje filmaře? Nebo vás nalákal Petr Zelenka?
Ono to bylo obráceně. Do Dejvického divadla jsem chodil již někdy od roku 1998 a zdejší nasazení a přístup mě chytl od prvního představení. Když jsem se poprvé setkal s Petrem Zelenkou, byl to zapřisáhlý odpůrce divadla a do Dejvic jsem ho musel lákat. Už před deseti lety jsme s ředitelem divadla Miroslavem Krobotem uvažovali, že bych tu něco režíroval, ale sešlo z toho. Chtěl jsem víc dělat filmy a navíc jsem se na divadlo ještě necítil.

Váhal jste mezi několika texty. To asi není náhoda, že jste vybral hru, která má filmovou předlohu?
Už jednou byla má režie na spadnutí a chtěl jsem dělat Tarantinovy Gaunery. Jenže jsme zjistili, že Tarantino divadelní adaptace svých děl nepovoluje. Teď jsem přečetl za dva měsíce čtyřicet divadelních her a z nich jen Třicet devět stupňů mělo filmovou předlohu. Možná to trochu rozhodlo, Hitchcocka mám velmi rád a filmy třicátých let taky. Baví mě pokleslé žánry a tady se sešlo všechno dohromady.

Barlowova hra mi připadala až komiksová. Jak se vám s ní pracuje?
Zjistil jsem třeba, že po Jardovi Pleslovi chci přesně to, co jsem mu zakazoval při práci na Grandhotelu. Na divadle tomu říkám výrazný herecký projev, před kamerou přehrávání. Hitchcock měl tenhle film rád, dost se mu věnoval a každou scénu se snažil dělat tak, aby sama o sobě měla náboj uzavřeného příběhu. Tak se k tomu snažím přistupovat stejně. Ta hra je náročná, je tam hodně postav, změn v prostředí a technických překážek. Vypadá to jako jednoduchá parodie, ale pokud to má být současně uvěřitelné, je to velice náročné. Viděl jsem hru v Anglii, kde byla udělaná jako technicky dokonalá klauniáda bez emocí. My se snažíme o něco jiného. Když totiž herci své charaktery jen zparodují, ztrácí to smysl. Třicet devět stupňů Hitchcocka fascinovalo tak jako nás dnes James Bond nebo Indiana Jones. Dobrodružná věc, na kterou se však díváme s humorem. A současně nám chvílemi přeběhne mráz po zádech.

Do textu autor vložil narážky na Hitchcockovy filmy, třeba sprchový závěs z Psycha nebo punčochy z Vertiga. Taky nějaký takový hold plánujete?
Pozor, je to naopak, punčochy z Vertiga jsou už v Třiceti devíti stupních! Budeme citovat spoustu jeho filmů a namyšleně se domnívám, že s větší rafinovaností než v té britské inscenaci. Divák by se však měl bavit i bez znalosti Hitchcockových filmů. Ta hra je past, svádí k bujaré legraci, ale nesmí to být jen gagové divadlo. Navíc jsem strašný odpůrce odbourávaček. Bytostně je nenávidím, protože většina z nich je vědomá. Hned na začátku jsem hercům řekl, že kdo se odbourá, "končí". Ale teď, když pozoruju, jak vyběhne Simona Babčáková s dlouhou parukou, tak je skoro nemožné nevyprsknout. Takže jsem stejný šmírák jako oni.

Co vám přijde na divadle nejzáludnější?
Věcí, které můžete zkazit nebo které vás mohou zavést do slepé uličky, je moc. Ve filmu herec přijde, vy ho obléknete, nasvítíte, dostanete do určité situace, natočíte pět šest klapek a už víte, že jedna bude dobrá. Když totéž připravíte na divadle, tak druhý den je na zkoušce všechno jinak. Divadlo je běh na dlouhou trať, film je intenzivnější, ale pro herce určitě nudnější. Pro mě je divadlo velká škola. Teď vím, že až na konkurz přijde nějaký divadelní herec, už nikdy mu neřeknu, řekni to normálně a nic nehraj. Divadlo je pro mě svým způsobem větší umění než film. Film je multimediální, musíte mít několik dovedností, které spojíte dohromady. Divadlo je jako živá hudba - musí se dlouho cvičit, dokonale zaznít a pak už se nikdy neopakuje.

Je divadlo příjemné v tom, že je to komorní?
Neokázalost divadla mě fascinuje a asi mi lidsky sedí víc než filmový kolos. Dokážu se však přizpůsobit. Když mám na place sto lidí, jsem velitel. Jemné tóny se však dají dělat jen na divadle. Na druhou stranu u filmu je tak velká zodpovědnost, že vás motivuje k absolutní koncentraci. V divadle není problém si nejdřív dát kávu a povídat si.

  • Nejčtenější

Ondřej Vetchý posílí Cimrmany, ač ho po škole nejprve jako herce zapudili

Do své 52. sezony vstoupilo Divadlo Járy Cimrmana po smutném létě, kdy brzy po sobě odešly jeho dvě výrazné tváře. I...

PRVNÍ DOJMY: Křepčení na hrobě, nebo pocta? StarDance začala Gottem

Muselo to být ošemetné rozhodování. Totiž jestli první díl StarDance, který náhodou vyšel na den státního smutku,...

Vivat Vlasta! Do „života čtvrtého“ vyprovodil Chramostovou dlouhý potlesk

Státní hymna a dlouhotrvající potlesk v zaplněném Národním divadle vyprovodily zesnulou herečku Vlastu Chramostovou....

Zemřel herec Robert Foster. Proslavil se Tarantinovou Jackie Brownovou

V kalifornském Los Angeles v pátek zemřel americký herec Robert Foster, nominovaný v roce 1997 na Oscara v kategorii...

RECENZE: Eurokriminálka Princip slasti. Cestopis zabírá líp než vražda

Části ženských těl poházené po třech městech mají účel i efekt. Horší je, že vyšetřovatelé z daných zemí se v...

Premium

Náš kluk umí. Otec talentu Hložka o plánech i batůžku za padesát tisíc

Minulý týden ho v tramvaji načapal revizor: „Lístek, prosím.“ Adam Hložek, sedmnáctiletá fotbalová raketa, zčervenal....

Premium

Vzestupy a pády Mika Tysona. Dokument zdarma o tom, co ho poslalo až na samé dno

Dokument o životě jednoho z nejslavnějších boxerů na světě, Mika Tysona, si odbyl svou premiéru na prestižním filmovém...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

  • Další z rubriky

RECENZE: Nejen Stárková zdobí Bowieho muzikál. Chybí však trochu odvahy

Pěvecký i herecký výkon Eriky Stárkové a vůbec hudební a pěvecké nastudování je ozdobou české verze Bowieho muzikálu...

Vivat Vlasta! Do „života čtvrtého“ vyprovodil Chramostovou dlouhý potlesk

Státní hymna a dlouhotrvající potlesk v zaplněném Národním divadle vyprovodily zesnulou herečku Vlastu Chramostovou....

Nobelista Handke píše hru o Čechovi, který se upálil u Palachova pomníku

Rakouský spisovatel a letošní laureát Nobelovy ceny za literaturu Peter Handke chystá divadelní hru o českém mladíkovi...

Neúprosný konverzační lynč i výpověď čtyřicátníků. Říjnová divadla zaujmou

Polovinu podzimu zdobí množství divadelních premiér. Svou první novinku sezony nachystala pražská Xdesítka, v ABC pak...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz