Miroslav Vladyka: Náš strýc Pepin nekřičí

  23:14aktualizováno  23:14
Hrabalovy Postřižiny se opět vracejí na jeviště, tentokrát v pražském Divadle ABC, kde mají dnes premiéru. Roli strýce Pepina hraje Miroslav Vladyka.

Z inscenace Postřižiny - Miroslav Vladyka | foto: Alena Hrbková

Tenhle herec je novinářský postrach. Nikoli snad proto, že by na redaktory pouštěl hrůzu. Naopak: na rozhovory, které z podstaty nemá rád, přichází usměvavý a dobře naladěný, ale nenechá se k ničemu vyprovokovat. Výraz „pohodáře“ není maska, ale životní postoj. S ním hraje i strýce Pepina.

* Čím vás nabídka hrát Pepina zaujala, že jste ji přijal?

Postřižiny mám rád, četl jsem je před lety a nyní opětovně, jen film jsem si raději znovu nepustil. Téma je to pěkné, role taky, byl bych blázen, kdybych to nevzal. A taky to bylo krásné zkoušení s prima lidmi a v bezvadném prostředí.

* Hrabal bývá často předkládán publiku jako ukázka laskavého českého humoru, což je definice, z níž se literárním kritikům ježí vlasy hrůzou...

Podle mě Hrabal není pouze laskavý, řekl bych, že je naopak v mnohém syrový. Popisuje obyčejné věci, lidi, život - a to nikdy nemůže být jen laskavé, hladící. V jeho pohledu je půvab, ne laskavost. Doufám, že představení nebude jen laskavé, i když milé by být mělo. Jsem rád, že se režisér drží původního Hrabalova textu, i když říkat ta dlouhá souvětí je pro herce docela složité.

* Pepin je extrovertní, hlučná, vitální a energická figura. Jak se taková postava hraje herci, který se sám označuje za plachého introverta?

Jenže v naší inscenaci je to naopak. Pepin je tichý a nekřičí, čímž rozčiluje ty ostatní, protože když mluví, nikdo ho neslyší. Ale možná že to bude diváky děsně štvát...

* Jak jste na tohle řešení naruby přišli?

To se vyvinulo během zkoušení. Pepin je vlastně docela seriózní, naopak Francin je lehce extrémnější.

* Hrál jste v Divadle na Vinohradech, solidní měšťanské scéně, odkud jste odešel do Ypsilonky. Na její hravější poetiku jste se adaptoval hned?

Odešel jsem z Vinohrad, protože jsem nakonec hrál, co jsem hrát nechtěl, a nehrál to, co jsem hrát chtěl. Jinak tam byly skvělé vztahy, v tom žádný problém nebyl. A v Ysilonce byla také skvělá parta a hrál jsem, co mě bavilo. Já divadla neškatulkuju, třeba na divadla velkých a malých forem. Buď se mi líbí, nebo nelíbí.

* Z Ypsilonky jste odešel na volnou nohu. Byla v tom touha po svobodě?

Ano, taky. Protože na volné noze se daleko víc podílíte na tom, co budete dělat. Jsem partner, ne zaměstnanec, což je mnohem výhodnější pozice. Spolurozhoduji sám o sobě a můžu si za svou volbou stát, ať už se inscenace povede nebo ne. Pochopitelně nejdřív musím dostat nabídku. Naštěstí si zatím nemůžu stěžovat.

* Hodně hrajete komedie. Jak to máte s vážnými nebo tragickými postavami?

Nějaké jsem hrál taky, a když mi někdo nějakou pěknou nabídne, neřeknu ne. Ale myslím si, že lidé se chtějí bavit, a to napříč celým společenským spektrem, od dělníků po docenty.

* A není ten trend pořád se jen bavit trochu zhoubný?

Chápu, že lidé mají svého osobního trápení a starostí dost a nechtějí se jít týrat ještě do divadla. V tomhle jim divadla vycházejí vstříc, ale já v tom nevidím nic špatného. Kvalitní a dobře udělaná komedie je těžká záležitost, nevím, proč bychom se jí měli štítit. Ale není to přece tak jednostranné, hrají se i závažné věci a mají své publikum.

* Nemáte rád rozhovory, když už nějaký dáte, mluvíte spíš o svých zálibách, jako je cestování a jízda na kole, než o rolích. Proč?

Co bych měl vyprávět? Mám dojem, že rozhovory stejně o zpovídaném nic nevypovídají, nebo jen ve zkreslené podobě. Vměstnat rozmanitý lidský život na pár řádků je přece nemožné. Nemám potřebu se takhle prezentovat. Jak pracuju na postavě, je interní věc moje, režiséra a kolegů a přijde mi zbytečné o práci na roli vyprávět. Budu hrozně rád, když lidi přijdou do divadla a představení se jim bude líbit.

Mohlo by vás zajímat

24. 2. se uskuteční 91. ročník předávání filmových cen v Los Angeles
23. 3. proběhne předávání filmových cen (Praha, Rudolfinum)
17. 3. bude mít premiéru pořad Za oponou na iDNES KINO


Nejčtenější

Boris Rösner mi radil, ať Ulici beru, vzpomíná Martin Hofmann z Mostu!

Martin Hofmann v seriálu Most! (2019)

Zatímco se všude mluví o seriálu Most!, sedáme si spolu v šatně pražského Divadla v Celetné. Před pěti minutami...

Českou stopu v Teorii velkého třesku podporuje představitelka Amy

Mayim Bialik jako Amy Farrah Fowler v seriálu Teorie velkého třesku

V americkém seriálu Teorie velkého třesku, jehož závěrečnou řadu nyní vysílá Prima Cool, se občas objevují odkazy k...

KOMENTÁŘ: Záhadná postava. Velice spokojený televizní divák

Ze seriálu Most!

Patří do rodiny nadpřirozených bytostí z novodobých pohádek. Na rozdíl od početné armády reptalů ho nikdy nikdo...

RECENZE: Jaromír Hanzlík si napsal telenovelu Léto s gentlemanem

Trailer k filmu Léto s gentlemanem

Na svatého Valentýna utrpěla kina srážku s telenovelou. Kdyby v titulcích filmu stálo Rosamunde Pilcherová a běžel na...

Filmový Freddie Mercury je hit „zbytku světa“, rekordy neláme

Záběr z filmu Bohemian Rhapsody

V Česku i na Slovensku ovládl loni návštěvnost kin. Jak si Bohemian Rhapsody, životopis Freddieho Mercuryho ze skupiny...

Další z rubriky

Na partičku neškodných školaček zvou diváky až od patnácti let

Záběr z příprav představení Sopranistky

Pamatujete si na svůj první zásadní školní mejdan? Na mejdan, po kterém jste věřili a doufali, že už budete konečně...

RECENZE: Neokouzlí. Slova Jáchyma Topola asi nebylo třeba ilustrovat

Záběr z představení Kouzelná země

Když se na naši první scénu poprvé jako autor dostává jeden z nejtalentovanějších spisovatelů posledních třiceti let,...

Díky Ester cítím boj jedince proti společnosti silněji, říká Ledecký

Janek Ledecký v titulní roli obnoveného muzikálu Galileo

Patnáct let zkušeností dělí Janka Ledeckého od původního nastudování jeho vlastního muzikálu Galileo, který se nyní...

Najdete na iDNES.cz