Na které období svého hraní u nás vzpomínáte nejvíc? Picasso s Vilmou Cibulkovou? Gin Game s Jiřinou Bohdalovou? Nebo aktuální Milostné dopisy s Emílií Vášáryovou?
Řekl bych spíš toto: ono to vypadá, že něco končí, ale já bych měl pozvat diváky do Prahy na Perštýn do Studia DVA, kde s Milkou Vášáryovou hrajeme Milostné dopisy. A 26. února budu mít premiéru novinky Červená v Divadle Na Jezerce. Takže pokračujeme dále. Jak tady, tak samozřejmě i na Slovensku.
Tu krásnou Thálii šoupnu do Tančícího domu, prozradila Vondráčková |
Jaký je vlastně současný vztah českého a slovenského divadla?
Je to tradice. Slovenské divadlo před sto lety v podstatě zakládali čeští umělci. A myslím, že se to velmi povedlo, protože naše divadlo za těch sto let svůj handicap doběhlo a patří k těm lepším. Naše divadla jsou tedy provázaná čím dál tím víc. Což mi dělá velkou radost. V Čechách se konají Dny slovenského divadla a na Slovensku naopak Dny českého divadla.
Vy jste známý perfektní češtinou. Berete to jako nutnost, abyste zde mohl hrát?
Nevím, jestli je to nutnost. Češtinu mám rád a když dostanu nabídku, abych hrál česky, tak to přijmu. Ale například ve zmíněných Milostných dopisech hrajeme s Milkou „po slovensky“ a diváci to berou zcela bez problémů.
Ceny Thálie 2024 |
Poprvé jste ale česky hrál až v inscenaci Picasso z roku 2006. Bylo to obtížné?
Já jsem s češtinou začal už při mém prvním natáčení. Navíc jsem k ní měl blízko jako luterán. Jako dítě jsem chodil do nedělní školy, kde jsme se učili v bibličtině, tedy v podstatě češtině. Všechny Písně duchovní – ještě psané švabachem – jsem tedy jako malý chlapec uměl česky. A mimo to jsem pak vždy, když jsem už jako profesionál překročil naše hranice, začal mluvit česky. Abych si to pak nemusel v hlavě překládat.
Dost klíčová pro mne byla televizní inscenace Oblouk světla od Jiřího Svobody. V ní jsem v češtině hrál českého vlastence Františka Křižíka a mými kolegy byli Vladimír Ráž, Jiří Kodet, Eduard Cupák, Radoslav Brzobohatý a tak dále. Bylo tehdy velice důležité, abych neudělal žádnou chybu a natáčení se kvůli mně nemuselo zastavit. Radek Brzobohatý, který byl tou dobou už můj dobrý kamarád, mi všechny moje texty v češtině technicky namluvil a já to trénoval. A upřímně se přiznám, že bylo třeba trénovat. V běžném životě je totiž čeština jiná než na jevišti. Hlavně když vedle vás někdo mluví tak dobře česky jako Vilma Cibulková nebo Jiřina Bohdalová.
Vondráčková a Preiss převzali Thálii, ovace sklidil Alfred Strejček |
Když jsme u paní Bohdalové, vy jste se stal jejím posledním divadelním partnerem…
Ano, Gin Game v Divadle Na Jezerce bylo její poslední divadelní představení a já měl to štěstí, že jsme to skoro tři sezony hráli. I když nám to trochu narušila pandemie, odehráli jsme skoro sedmdesát představení. A mělo to potenciál na stovky. Bohužel to ale Jiřinka na radu svého doktora vzdala. Ale těší se dobrému zdraví, i když teď zrovna měla problémy. Občas jí zavolám a někdy se i setkáme, když jsem v Praze.
Jaká vlastně byla na jevišti?
Skvělá. Držela všechno tak, jak jsme se dohodli. A když jsem se já odvážil mírně improvizovat, tak mi říkala, ať to nedělám. A měla pravdu.
