Jak jste se ke klasické táborové hře dostali a proč právě ji chcete převést do divadla?
Ona ve skutečnosti na začátku nestála myšlenka převést Městečko Palermo do divadla, ale pokusit se odvyprávět příběh formou hry s diváky. Zkusit vytvořit příběh, který můžete vidět jen pohledem jedné ze samotných postav. Protože jsme potřebovali linku o hodně charakterech, začali jsme si hrát s myšlenkou, že by to mohla být story celé vesnice nebo městečka. A aby mezi nimi vznikl silný příběh, potřebovali jsme tomu městečku provést něco příšerného, co je všechny úplně vykolejí.
Rovnou jste tedy zvolili mafiánské Palermo?
Chvíli jsme řešili, jestli nezvolit klasický motiv draka, který žije nad městem a každý den mu obyvatelé musí obětovat jednoho ze svých řad. Nakonec jsme draka nahradili tím, že jeden z obyvatel bude vrah a městečko se ho snaží odhalit. No a jak tak koukáme na papír s poznámkami, došlo nám, že z toho vyšlo Městečko Palermo. Tak jsme si řekli: „OK, vytvoříme největší rozšíření Městečka Palerma, jaké kdy existovalo.“.
Teprve později jsme zjistili, že když Dmitry Davidoff vymyslel hru městečko Palermo pod názvem Mafia, bylo už tehdy jeho záměrem vytvořit psychologickou hru schopnou vyvolat mezi jeho středoškolskými studenty diskuze o fungování společnosti. Náš cíl je v základu stejný, a díky tomu si naše záměry s originální hrou tak rozumí. Jen jeho cílem bylo vytvořit společenskou hru, naším záměrem je vytvořit divadelní zážitek se společenským přesahem.
Co všechno jste zjistili o historii původní hry?
Základ hry vytvořil Davidoff v roce 1986. Její pravidla později rozvedl herní designér Andrew Plotkin, díky němuž se tato hra často hrávala na workshopech pro science-fiction autory a na konci 90. let se s ní setkala širší veřejnost. Hru proslavila například i její francouzská desková verze a následně i online formát šířený skrze diskuzní fóra, zejména science-fiction a fantasy fanoušků.
Její rozšíření je skutečně celosvětové, dodnes se například objevuje na žebříčcích nejvlivnějších společenských her v dějinách. My jsme se inspirovali mimo jiné jejím prvotním záměrem, jímž bylo vytvořit model společnosti, který nám může říct něco o principech jejího fungování.
Kdy jste na projektu začali pracovat?
První verze hry začala vznikat bezprostředně po první přímé volbě prezidenta u nás. Všichni byli děsně natěšení, že těm zlým politikům budeme moct všichni nadiktovat, jak to sami chceme, a když se vyhlásily výsledky, byli jsme úplně zničení. Poprvé jsme začali mít pocit, že půlka z nás vůbec, ale vůbec nechápe tu druhou. Mám pocit, že od té doby se to téma s námi Čechy nějak táhne, povídáme si o něm už několik let a pořád to nemůžeme rozlousknout. Proto jsme vytvořili hru, ve které si můžete zkusit na chvíli být někým úplně jiným. Hra skončí a vy si řeknete: „Sakra, tohle bych sám nikdy neudělal, ale moje postava by takhle prostě jednala.“ Zkusit být chvíli v kůži někoho jiného, o tom ten zážitek je.
V anotaci se píše, že novinka bude „unikátní zážitek na pomezí divadla a LARP (čili Live Action Role Play, hraní rolí naživo - pozn. red.)“, nepůjde tedy spíš o nyní populární imerzivní divadlo?
V imerzivním divadle jsou diváci různými způsoby vtahováni do děje, ale ten děj stále vytváří herci. V našem projektu jsou to ale diváci, kteří děj spoluvytváří. Každý dostane unikátní postavu, napsanou jen pro něj. Má své jméno, životní příběh, speciální schopnosti, vztahy, mindráky a přání a v její kůži prožije celý příběh.
Drtivá většina děje díky tomu vychází právě z chování hráčů. Víme dopředu, o čem příběh bude, ale kudy se povine a jak to celé dopadne, to už je na nich. Je to divadlo, které hrají spíš diváci než herci.
Všichni účastníci dostanou přidělenou nějakou postavu, nakolik je u těch běžných (myslím mimo mafiány a Cattaniho) bude její osud ovlivňovat?
To, za jakou postavu budete hrát, ovlivní celý váš příběh, který v Palermu zažijete. Stejně jako v životě vás tu potká jiný osud, pokud pocházíte z chudé rodiny farmářů a živíte tři děti nebo pokud pracujete na radnici, o peníze nemáte nouzi a spíš je z nudy utápíte v hazardu. Nebo pokud jste se z nějakého důvodu stal členem mafie. To je pro hráče největší rozdíl mezi originálním a naším Palermem – tady nejste jen vrah nebo Cattani. Jste komplexní příběh jedné osoby. Nejste hodní nebo zlí. Jste jací jste z nějakého důvodu a vaše postava se v průběhu hry může vyvíjet a proměňovat. Vaše postava vás provede příběhem, a pokud budete chtít, můžete ten příběh skrze svou postavu zásadně proměnit.
Co jste dodali po divadelní stránce?
Naše největší přání bylo proměnit tu možná nejběžnější táborovou hru v komplexní zážitek obohacený vším, co jenom divadlo nabízí. O prostor, herce, živou hudbu, scénografii, zvukový design, světelný design, kostýmy, grafiku, režii a asi nejpropracovanější scénář, který jsme v životě napsali. Je to jako padesát scénářů, které se spustí v jednu chvíli současně a které do sebe musí zapadnout, i když se každý se svým příběhem vydá jiným směrem.
Hra se odehrává po celém divadle na mapě miniaturního městečka s deseti budovami, hrou vás provází pětice herců, v reálném čase ještě zvenčí kontroluje hru vždy jeden z nás autorů a další tři lidé hru ovládají ze zákulisí. Snažili jsme se o co nejkomplexnější zážitek, v našem Palermu funguje i počasí.
RECENZE: Bible 2 prozradí, co udělal Bůh, když se probral po velké party |
Jak je Palermo hratelné v počtu 55 účastníků?
První verzi hry jsme vytvořili pro Jihočeské divadlo pod názvem GAME. Tehdy byla pro čtyřicet hráčů a do dnešního dne máme za sebou k padesáti hrám čili základ máme opravdu dobře vyzkoušený. Tehdy jsme ani netušili, jestli se takové formy lidi neleknou, jestli je v divadle něco takového možné.
Do druhé verze, Městečko Palermo usíná, jsme se vrhli, abychom právě zúročili všechny zkušenosti z předešlých her. Věděli jsme, že kdybychom to teď psali od začátku, došli bychom o míle dál a dovolili jsme si víc riskovat.
Pracné ale je takovou hru „nakalibrovat“. Stačí třeba změnit detail a přestane to celé fungovat. Změníte jiný a zase fungovat začne. Je to alchymie, a když píšete příběh o padesáti pěti postavách od stolu, je jasné, že v realitě nebude všechno fungovat.
Máme za sebou dvě testovací hry pro padesát kamarádů, ta úplně první byla horor a úplně se nám rozsypala. Nefungovalo snad nic. Když to celé konečně skončilo a my viděli, kolik na tom ještě bude práce, první slova, která jsme si jako autoři řekli, byla: „Nasedneme na první letadlo a už se nikdy nevrátíme?“ V následujících dnech jsme to celé od základu přepsali a téměř vytvořili novou hru. Tu jsme vyzkoušeli na druhé testovačce a konečně to začalo fungovat, jak jsme chtěli.
Museli jste něco dodávat do pravidel?
No jéje! V originálu je vrah, Cattani a „ostatní“. Na táborech to bohatě stačí, ale my jsme profíci a zveme vás do modelu skutečného městečka s pětapadesáti propracovanými postavami. V takové hře si nevystačíte s „městečko Palermo usíná“ a „městečko Palermo se probouzí“. Ale vše jsme se snažili udělat co nejjednodušší. V dobrých počítačových hrách taky nečtete návod, ale hra vás sama učí, jak ji máte hrát.
Lze na kus dorazit vícekrát?
Jde to minimálně dvakrát, pak už je těžké si odmyslet věci, které z minulých her víte.
Hrají pouze diváci mezi sebou, nebo se vaši herci taktéž účastní?
Každý herec má svou vlastní postavu jednoho z obyvatel městečka Palerma, má nějaký svůj herní cíl a musí se řídit stejnými pravidly jako ostatní. Ty klíčové postavy, jako je například zmíněný Cattani, ale nehrají herci. Tyhle postavy schováváme pro diváky. Herci mají na starosti právě samotné vedení hry, které v původním Palermu obstarává jeden PJ („Pán jeskyně“, tedy organizátor, průvodce. Termín pochází ze společenské hry Dračí doupě – pozn. red.), zadávání pravidel a poskytování herní podpory hráčům.
Protože ale hrajeme městečko Palermo, ve kterém v noci řádí vrah, může kterákoli herecká postava v průběhu hry zemřít (stejně jako se to může stát hráči). To je jedna z těch situací, které nemůžeme předvídat, protože nám je připraví hráči, ale které taky dělají celou hru skutečně napínavou. Kdybyste se rozhodli vyvraždit všechny herce, zařídili byste nám asi pořádně komplikovanou hru. Ale i to bychom zvládli.
