Nejen pro nezvyklé zpracování si zaslouží pozornost aktuální počin pražského divadelního souboru Depresivní děti touží po penězích, který vznikl s podporou jeho domovské scény Venuše ve Švehlovce.
Dílo nazvané (Memento) Mor pojal autor a režisér Jakub Čermák jako fúzi mezi filmem a divadlem. Výsledný tvar, který může divák až do konce roku zdarma zhlédnout na internetu, je výsledkem natočení jediného živého uvedení, které herci odehráli přímo ve filmovém studiu.
Čermákovo dílo totiž zaujme především pro téma – je patrně prvním divadelním projektem, který se vážně zabývá situací dneška. Depresivní děti mimo jiné inspirovala Camusova novela Mor s nadčasovými postřehy autora. Tvůrci si dali za cíl ukázat proměnu společnosti za nákazy, kdy počáteční hysterii a všudypřítomný strach z plíživé smrti postupně přebíjí suchá řeč čísel a nezvladatelná touha užívat si svou každodennost za jakoukoli cenu.
Proplést takovou problematiku aktuálními narážkami (protesty proti rouškám, triáda ministrů zdravotnictví) se více než nabízí. „Marodit v našem městě, na místě tak vyprahlém, to vyžaduje pevné zdraví!“ zní jeden z bonmotů opakující se napříč půldruhahodinovým záznamem. „Na moru není nic senzačního. A velká neštěstí jsou jednotvárná už svým trváním,“ říká pak v patrně nejsilnějším momentě doktor Daniela Bambase.
Tudy vede cesta
Čermák klasicky namíchal své poloprofesionální herce se známými tvářemi. Vedle Bambase zde v předních rolích vyčnívají ještě Daniel Krejčík a Zoja Oubramová. Znak filmového studia v podobě všudypřítomného zeleného pozadí, které většinu času za herci zůstává, dodává tématu nadčasovost: je jedno, zda se vypráví o Camusově moru v Alžírsku či covidu u nás, kulisy se mění, situace zůstávají totožné.
(Memento) MorDepresivní děti touží po penězích premiéra 21. prosince 2020 režie: Jakub Čermák hrají: Daniel Bambas, Daniel Krejčík, Sandra Nováková, Pavel Neškudla, Dana Černá, Jiří Racek, Zoja Oubramová, Jiří Ratajík, Barbora Šupová, Richard Němec, Petra Mošovská, Tomáš Čapek, Michal Kováč |
Nezvyklému projektu lze vytknout jistou nevyrovnanost jednotlivých obrazů či příliš dlouhou stopáž; to vše jsou hrany, které by patrně obrousila delší příprava.
Je to však právě nezvyklý styl vzniku a z toho pramenící neotesanost výsledku, co dodává inscenaci Memento Mor pel dokumentárního záznamu a pomáhá jeho naléhavosti.
Pokud by se živé divadlo mělo do budoucna skutečně přesunout na internet, tohle by patrně byla jedna z nejlepších cest, jak alespoň trochu zachovat jeho nepolapitelnou živelnost.
