RECENZE: Exkluzivita je pryč. Medo, dvakrát do stejné Čertovky nevstoupíš

Když vyšlo najevo, že se představení Meda, loňský letní hit, vrátí stejné a přitom jiné, vypadalo to na skvělý produkční tah. Loni zářící Tatianu Dykovou totiž měla nahradit neméně zářivá dvojice hereček – v červenci je zde v hlavní úloze k vidění všestranně talentovaná Pavla Beretová, v srpnu pak oblíbená Tereza Ramba.

Je to přitom právě změna na postu hlavní tváře, co činí z letošního nastudování Medy o stupeň horší zážitek. Je samozřejmě nesmysl srovnávat talenty jednotlivých hereček a bylo by to vůči všem třem úspěšným dámám i dost nefér. 

Divadelní scény znalý divák přesto mohl při obsazení Pavly Beretové trochu zajásat. A Národním divadlem otřískaná a tanečně nadaná herečka zde skutečně podává vyčerpávající výkon. Beretová je jako Meda emotivnější, barevnější i celkově prostě v postavě uvěřitelnější.

Ovšem je to právě ona zarputilost, zaťatost a tvrdost, s jakými loni Dyková na pódium vletěla, co letošnímu nastudování chybí. Tam kde bylo z Dykové výkonů cítit (s odpuštěním) krev, pot a slzy, protančí Beretová lehkonoze a lehkomyslně. Není třeba dodávat, jaký přístup je k ilustraci i pochopení Mládkové života a letory účelnější.

Meda

60 %

Museum Kampa

obnovená premiéra: 5. července 2020

režie: Adéla Laštovková Stodolová

hrají: Tereza Ramba / Pavla Beretová, Dana Batulková / Stanislava Jachnická, Vanda Chaloupková / Rozálie Havelková, Daniel Šváb / Václav Krátký, Daniel Rous / Denny Ratajský, Lukáš Příkazký / Matouš Ruml

Změny nastaly i na dalších hereckých postech, ovšem jinak si představení drží všechny plusy loňského roku. Znovu zaujmou scény režisérky Adély Laštovkové Stodolové s úřednickými krysami reprezentující komunistickou byrokracii, či se stárnoucím Kupkou nabírajícím barvy do dlaní. 

Prostor využila režisérka dokonale a je asi pochopitelné, že se jej nechtělo tvůrcům jen tak po jednom létě opouštět. Divákovi se nicméně dere na mysl přísloví o tom, že do stejné řeky, v tomto případě spíš Čertovky, znovu nevstoupíš.

„Novinka vznikla k blížící se oslavě stých narozenin mecenášky umění. Právě touto optikou je třeba na kus nahlížet – není to regulérní produkce, spíše výjimečný krátkodobý projekt, který si vzal za cíl oslavit život jednoho člověka,“ psali jsme v recenzi po loňské premiéře. Po roce to sedí o to víc; letošní opakování onen pel unikátního, exkluzivního a neopakovatelného zážitku ztratilo.

Ale možná jen pro toho, kdo představení viděl loni.