Do nejzazších hlubin lidské mysli se ponořil Martin Myšička v aktuální premiéře Dejvického divadla nazvané Nitero. Hru nejen napsal, ale zahrál si i hlavní roli. „Vzhledem k tomu, že jsem v tom byl namočený dokonce trojnásobně – protože to zároveň pro mne byla i poslední premiéra v pozici uměleckého šéfa, měl jsem docela obavy. I když jsem si je nechtěl moc připouštět, aby mne to úplně neochromilo,“ přiznal pár dní po prosincové premiéře.
„Ale od lidí, na které dám, se ke mně dostaly pozitivní ohlasy, takže se mi ulevilo. I za ostatní kolegy. A také za naši novou dramaturgyni Kateřinu Letákovou, která je i režisérkou. Přál jsem si totiž, aby si tu zkusila režii ještě před mým odchodem a mohla ukázat, co umí,“ dodal.
Impulzem pro vaše psaní tedy byla potřeba najít pro ni vhodný text?
Sešlo se to z více stran. Primárně jsme hledali text komorní hry, který by oslovil režisérku i mne. Několik jsme jich už měli, každá však měla nějaké ale. Zároveň je pravda, že kolem psaní už delší dobu kroužím a dokonce mám jednu hru napsanou v šuplíku. Ta tam také ale zůstane. V divadle jsem se také autorsky podílel na naší společné původní hře Zásek. A Nitero vzniklo tak, že během diskusí o hledaném titulu jsem režisérce a dramaturgyni převyprávěl námět, co jsem delší dobu nosil v hlavě. Jim se to zalíbilo a pobídly mne, abych to zkusil napsat. A pak už to jelo.
