Jedu nonstop na horské dráze. Tak zní podtitul nové knihy Dejdar, kterou se slavným hercem ve formě rozhovoru sepsal Jakub Fürst a kterou tento měsíc s výraznou portrétní fotografií od Tomáše Třeštíka na obalu vydalo Nakladatelství 103.
Letos šedesátiletý herec se na přelomu 80. a 90. let postupně proslavil nejprve jako člen Ypsilonky, aby následně zaujal v televizi či filmovými rolemi v Šakalích letech, Americe či Učiteli tance, za který si vysloužil i Českého lva. Právě všechny tyto milníky sleduje poměrně nevázaně vedený rozhovor, který prý Dejdar nikterak neautorizoval a prostě jej nechal volně plynout.
Čtenář se tak dozví zajímavé věci ze zákulisí vzniku zásadních filmů naší čerstvě porevoluční kinematografie. Třeba jak se v titulní roli Jirešova Učitele tance poctivě připravoval tréninkem rumby. „Trvalo to měsíce. A pak během natáčení někdo řekl: ‚Ale vy tancujete moderní rumbu. V padesátých letech se tančila úplně jinak.‘ Tak jsme se museli všechno přeučit. Našli starého učitele, který si to ještě pamatoval, a přeučovali jsme se na dobovou verzi,“ popisuje Dejdar přípravy na film, který mu vynesl prestižní cenu. A který jej postavil do nečekané situace, když ji musel jako tehdejší moderátor slavnostního večera i přebírat: „Ta euforie byla taková, že jsem ani nevěděl, co plácám.“
Jedu nonstop na horské dráze. Martin Dejdar pokřtil autobiografickou knihu |
Legendární režisér Jaromil Jireš tehdy v kategorii režie neuspěl, což jej podle Dejdara prý mrzelo. Byl to ostatně jeho předposlední snímek. Nedošlo tak na další plánovanou spolupráci, kterou Dejdar v knize poodhalil. „My jsme tehdy s Jaromilem plánovali ještě jeden film, scénář mám dodnes schovaný. Jmenovalo se to Komáří most. (...) Bylo to o tom, že někde v ruské stepi z úplné hlouposti postaví most přes řeku, která tam není, a chodí po něm jen komáři. Byla to taková absurdita,“ prozradil Dejdar ke scénáři, který mu prý stále leží v šuplíku.
Absurdní momenty provázely i natáčení Michálkova debutu Amerika, tedy kafkovského filmu, který Dejdar dodnes považuje za nedoceněný. „Vylezu ven – a tam sníh. Napadlo přes noc. Láďa kouří, kouká na to a říká: ,To víš, Kafka, co bys chtěl.’ Oni tam sníh 50 let neviděli,“ popisuje Dejdar vznik našeho velkorysého filmu, který se točil i v Utahu.
Herec se v knižním rozhovoru samozřejmě dostal i k dětství, které notně ovlivnila skutečnost, že jeho otec pracoval jako námořník; konkrétně strojní důstojník, který mohl čas od času své děti vzít na exotické plavby. „Tehdy jsme jako suchozemský stát měli vynikající námořní plavbu, což bylo neobvyklé. Táta dostal práci na naší největší tehdejší lodi, tou byla Republika,“ popisuje herec, jak se stalo, že se s ním mohl ve školním věku vydat na cestu z Gdaňsku až na Filipíny a zpět, která kvůli uzavřenému Suezu vedla okolo jižní Afriky.
