RECENZE: Opera v Brně je na špičce, v Manon Lescaut proudí vášně bez překážek

Současní návštěvníci operních produkcí Národního divadla Brno (NdB) patrně neocení to, co pamětník, který do Janáčkova divadla léta docházel na kousky s úrovní zpěvohry běžného krajského města. Nebýval to obvykle průšvih, ale občas se stalo, že ani hlavní role nebyly obsazeny hvězdnými pěvci a v těch vedlejších padala úroveň spíše k formátu městečka okresního. Dnes je to zcela jinak.

Že se Janáčkova opera za vedení zdejšího uměleckého šéfa Jiřího Heřmana, potažmo ředitele celé instituce Martina Glasera, posunula v Brně k úrovni mezinárodní, je stále ještě možné považovat za zázrak svého druhu.

S obavami o to většími bude publikum sledovat, komu předají svou brněnskou práci zmínění pánové Heřman s Glaserem a operní dramaturgyně Patricie Částková, jež v roce 2028 kompletně pohltí Národní divadlo v Praze.

Ředitelem Národního divadla bude Martin Glaser z Brna. Buriana střídá za tři roky

Je dobré uvést právě tímto recenzi další „velké“ opery Manon Lescaut skladatele Giacoma Pucciniho připravené pro prkna NdB.

Ani tentokrát totiž neklesla úroveň pod dnes už obvyklou laťku jak u hudebních složek, tak u těch inscenačních, což podpořily a k zážitku dovedly premiérové alternace hlavních rolí v čele s titulní Janou Šrejmou Kačírkovou a oceňovaným Peterem Bergerem v úloze rytíře des Grieux.

U nás příběh přelétavé krásky Manon, do níž se zamiluje mladý rytíř, takže její cesta vede místo do předurčené klášterní cely do bouřlivé Paříže, kde se dívka s touhou po luxusu nechává po čase vydržovat od bohatého muže, nejvíce proslavilo pozměněné veršované zpracování Vítězslava Nezvala.

Pucciniho četní libretisté se ale drželi spíše původní románové verze abbého Prévosta z 18. století, v němž je Manon po udání podvedeného bohatého starce vykázána coby prostitutka do Ameriky, kde však uprostřed pusté stepi umírá vyčerpaná v náruči svého rytíře, jenž se kvůli ní přeplavil za oceán jako pouhý plavčík.

Manon Lescaut

85 %

Národní divadlo Brno

premiéra 7. února 2025

(Janáčkovo divadlo)

režie: Štěpán Pácl

hrají: Jana Šrejma Kačírková, Jiří Brückler, Peter Berger, Zdeněk Plech, Vít Nosek, Petr Karas a další.

Puccini příběh pojal jako takřka neustálý příboj prudkých vášní, a i když pro současnou operu je jeho pojetí tak trošku barvotiskově přehledné, hudbu složil velkolepou.

A při už zmíněných interpretačních možnostech dnešního NdB se z ní stal skutečný zážitek, což neplatí jen pro hlavní představitele. Velmi dobré pěvecké výkony tu podali všichni další, včetně tradičně perfektního operního sboru.

Při své první operní režii se zde velmi sympaticky držel zpátky jinak zhusta „novovýkladový“ činoherní režisér Štěpán Pácl, který spolu se scénografem Draganem Stojčevskim na takřka holé scéně, jíž dominovaly toliko zavěšené obrovské vějíře, nechal všechno scénické „vybavení“ ztvárnit několika tanečnicemi, pohybujícími se zrcadly a občas také po scéně rozesetými židlemi. A velké vášně mohly propukat bez zábran či jiných překážek.