Jeden z hlasů tajemné Makropulos patří herečce Jindřišce Dudziakové.

Jeden z hlasů tajemné Makropulos patří herečce Jindřišce Dudziakové. | foto: Petr Neubert

Když vám při procházce Prahou zavolá samotná Elina Makropulos

  • 0
Ve smluvený den a smluvenou hodinu vám na určitém místě někdo zavolá a vy s mobilem u ucha vyrazíte na procházku. Jednoduše zní úvodní instrukce, které provázejí diváka účastnícího se nejnovějšího projektu Činohry pražského Národního divadla.

Novinka nazvaná Linka: Makropulos se totiž odehrává v ulicích, kde divákovi stačí mít jen nabitý telefon a sedmdesát minut času.

„Ztvárňuji postavu Eliny Makropulos alias Emilie Marty alias Evelíny. Je to žena, která se vydá s divákem nebo divačkou na procházku po Praze prostřednictvím telefonu a hledá odpovědi na otázky, které si potřebuje zodpovědět. Otázky, které nás smrtelníky občas napadají, ale ne vždy se odvažujeme odpověď vyslovit,“ naznačuje herečka Kateřina Císařová, která se vedle hlavní role podílela i na koncepci celého díla.

Specifický kus, který je už zcela vyprodán, vyžadoval specifické přípravy.

„Režisér Emil Rothermel a dramaturg Viktor Prokop se mnou mnohokrát procházeli Prahu po telefonu. Hledali jsme princip herectví přes telefon, a co vlastně taková komunikace v rámci divadelního tvaru nabízí, ať už co do kvality zvuku, přenosu a využití hereckých prostředků, či do míry intimity, která se dá v rámci mobilního hovoru navázat,“ vysvětluje Císařová. 

„Jednotlivé komponenty Linky: Makropulos vznikaly v podstatě simultánně. Koncept, herecké prostředky, trasa procházky, témata k diskuzi s divákem či divačkou… Když byl tvar téměř hotový, přidaly se ke zkoušecímu procesu herečky ze souboru Činohry Národního divadla a společně jsme si zkoušeli Linku: Makropulos projít, zažít, vést jedna druhou a ze společně sdílených zkušeností a dojmů vznikla finální podoba,“ pokračuje k přípravám.

Vedle hlasu Kateřiny Císařové se na druhém konci linky může ozvat Jindřiška Dudziaková, Veronika Lazorčáková, Pavla Beretová a další členky činohry naší první scény.

Diváci se prý přílišného zapojení bát nemusí. „Mám pocit, že Linka: Makropulos neuvádí do nějakých nekomfortních situací, ani nevím, zda se dá mluvit o divákově improvizaci. Stačí, když bude otevřený Evelíně a představení si vychutná,“ slibuje Císařová.

Ta má v případě naopak větší divákovy aktivity dostatek zkušeností z rolí, které odehrál v rámci imerzivních představení. „ Z nich už jsem, mám pocit, tak nějak ostřílená, navíc po telefonu se překvapivě na člověka naladíte a vcítíte se do něj daleko snáz,“ přemýšlí.