Vynikající operní a koncertní pěvkyně dostala v roce 1997 Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opera. Než nastoupila do pražského Národního divadla, působila deset let v opeře toho brněnského. Pěvecky vedle těchto měst vystupovala i ve Vídni, Amsterdamu, Barceloně, Bruselu a dále po Evropě, ale třeba i v Buenos Aires.
„V roce 1957 nastudovala ve vídeňské Volksoper jednu z nejtěžších sopránových partií celého světového operního repertoáru – Abigail ve Verdiho Nabuccu, kterou na této scéně zpívala posléze ve více než sto reprízách. V řadě evropských koncertních síní také zpívala sopránový part v Janáčkově Glagolské mši,“ zdůrazňuje brněnské Národní divadlo.
Za necelých deset let v Brně nastudovala na čtyřicet rolí. Také v Národním divadle bylo její uplatnění veliké, nejvíce ji režiséři využívali pro český repertoár. Snad nejčastěji zpívala Jitku ve Smetanově Daliborovi. Ztvárnila Krasavu v Libuši, Mařenku v Prodané nevěstě, Dvořákovu Rusalku zpívala v ND více než stokrát, v Jakobínu byla nejprve Terinkou a později Julií. Své komediální schopnosti prokázala i v roli Káči v opeře Čert a Káča.
Z českého repertoáru ztvárnila také Foersterovu Evu a tři velké role v Janáčkových operách: Jenůfu v Její pastorkyni, Káťu Kabanovou a Lišáka v Příhodách lišky Bystroušky. V inscenaci Věci Makropulos Roberta Brocka a Václava Kašlíka z roku 1956 byla půvabnou Kristinou. Libuše Domanínská našla v Národním divadle uplatnění i ve světovém repertoáru. Nejčastěji zpívala Alžbětu v Donu Carlosovi, Aidu a náročnou Abigail v Nabuccovi, byla Micaelou v Carmen, Agátou v Čarostřelci, Čo-Čo-San v Madame Butterfly a Lízou v Pikové dámě. V Národním divadle vytvořila přes 50 rolí.
Vlastním jménem Libuše Klobásková, provdaná Vyčichlová, si své umělecké jméno zvolila dle Domanína na Moravě, rodiště svých rodičů. Vedle živé tvorby se Domanínská věnovala i záznamům. Zpívala v řadě nahrávek pro rozhlasové či televizní vysílání operních děl a natočila řadu gramofonových desek.
