Velký počet smutečních hostů neodradilo ani nevlídné počasí a vytrvalý déšť. Ze známých tváří se před kostelem sv. Ignáce objevil herec a textař Jan Vodňanský, zpěvačka Marie Rottrová či bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda. Rozloučit se přišel i herec Jaroslav Satoranský, který si ve čtvrtek večer zahrál na Vinohradech v premiéře Landovského nejslavnější hry Hodinový hoteliér.
Zemřel Pavel Landovský SMRT LEGENDY: Neurvalý, osamělý, ale ke všem rovný VZPOMÍNKY: Jak chtěl Landovský křičet na Vávru a jak mu Svěrák viděl pod brnění JAN NĚMEC: S lumpy nemohl Landovský táhnout za jeden provaz VE FILMU: Landovského uznávali, ale velké role mu nedávali BLOGEŘI iDNES.cz: Byl to zkrátka Lanďák... |
„Na Lanďáka se vzpomínat nedá, je tady pořád s námi. Neodešel,“ podělil se o pár slov s reportérkou iDNES.cz kinař Jan Jíra, který se přišel rozloučit se svým kolegou a vrstevníkem.
„Byl to velký bouřlivák, kamarád a génius. Budu si s ním rozmlouvat při procházkách či jízdě na koni,“ řekl před kostelem herec Bolek Polívka. Podobně mluvila i bývalá hlasatelka Kamila Moučková. „Byl to geniální, geniální herec,“ zdůraznila.
Ahoj s pohledem k nebi
Herečka Regina Rázlová řekla, že bude na Pavla Landovského vzpomínat jako na svoje mládí. „A taky jako na člověka, který byl bouřlivý a měl čisté srdce,“ dodala a se slovem „Ahoj“ se podívala k nebi.
Na uzavřený obřad dorazila Dagmar Havlová, Jan Kačer, Jan Potměšil, Ivan Havel, Arnošt Goldflam, Jan Hřebejk či ředitel České televize Petr Dvořák.
Veřejnost vpustila ochranka do kostela asi čtvrt hodiny po jedenácté. Lidé pak volně proudili dovnitř a pokládali svíčky před hercovu rakev, u které stála čestná stráž. Mezi smutečními věnci bylo vidět věnování od Herecké asociace, Činoherního klubu, Knihovny Václava Havla, vídeňského Burgtheateru, ředitelů ČT i ČRo, Národního divadla či Karla Schwarzenberga.
„Říkal si neznaboh“
„Mně se vám chtělo umřít...“„Kopyta koňů jako by svým klapotem měřila čas a mně se vám najednou chtělo umřít, protože mi bylo dobře a už jsem nic víc nechtěl. A teď je mi právě tak.“ Úryvek ze hry Hodinový hoteliér, kterou sám Landovský napsal v roce 1969, stál v záhlaví smutečního oznámení o jeho smrti, „herce, dramatika, disidenta, majora“, určeného „příbuzným a blízkým, manželkám i družkám, přátelům a kamarádům, obdivovatelům i spolubojovníkům“. |
Veřejné rozloučení skončilo v půl jedné, poté až téměř do půl třetí následovala zádušní mše pro rodinu a nejbližší přátele. Vedl ji kněz Ladislav Heryán. „Jsme smutní, ale ne zoufalí. Pavel Landovský odcházel smířen,“ řekl rodině a blízkým. Čtení z Písma svatého si vzala na starost Táňa Fischerová.
Heryán s úsměvem vzpomněl, jak se ho Landovský kdysi ptal, jak to má se sexem. „Ač si říkal neznaboh, tím hřmotným lomozem zakrýval, jak ho trápily otázky smyslu života,“ řekl kněz. Mši doprovodil hrou na kytaru.
Landovského kolega a přítel Jan Kačer pak vedl modlitbu Prosíme Tě, vyslyš nás, po které pokračovaly další promluvy hostů. Slovo si postupně vzal Bolek Polívka i Karel Schwarzenberg.
„Poznal jsem ho ve Vídni. Byl to jeden z mých nejlepších přátel, statečný člověk. Nikdy se nechoval jako pokrytec, ve všem byl opravdový chlap,“ řekl Schwarzenberg. „Čo bolo, to bolo. Hlavně se od něj učme bojovat,“ dodal v narážce na jednu z Landovského nejznámějších rolí, majora Terazkyho z Černých baronů.
Herečka Libuše Šafránková přečetla hostům úryvek ze vzpomínek Václava Havla, kde dramatik popsal svá první setkání s Landovským. Herec prý tehdy Havla dovezl do divadla na motorce, aby ho tam přesvědčil, že je herec a nikoli instalatér, jak navenek působil. Svou báseň v kostele sv. Ignáce zarecitoval i J. H. Krchovský.
Rodina připravuje poslední rozloučení s Pavlem Landovským:
„Vyprávěl mi, co je sláva v Česku. Mlátili ho na demonstraci obušky a když ho poznali, myslel, že ho to zachrání. Ale šéf policistů naopak řekl: Landovský! Bijte ho!,“ přidal historku Bolek Polívka. Jeho „Sbohem, Pavle!“ loučení uzavřelo.
Hosté po obřadu vyprovodili slavného herce za autem až k Novoměstské radnici, kde následoval smuteční přípitek a kondolence rodině.
Landovský zemřel 10. října ve věku 78 let. Byl jedním z nejoblíbenějších herců 60. let. Po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU začínal jako elév v mimopražských souborech. Od poloviny 60. let byl 11 let členem pražského Činoherního klubu.
Zahrál si mimo jiné ve snímcích Ostře sledované vlaky, Marketa Lazarová, Svatba jako řemen a Utrpení mladého Boháčka. Rok poté, co jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, ho komunistický režim donutil opustit republiku. Žil v Rakousku, kde se stal členem vídeňského Burgtheateru.
24. října 2013 |
Čtete rádi iDNES.cz? Podpořte nás svým hlasem v anketě Křišťálová lupa.
