V děkovné řeči jste zmínil, že jste sem šel s rozporuplnými pocity. Co jste tím myslel?
Heleďte, je strašně těžké vyslovovat díky a všechno, co je s tím spojené, protože x lidí to přede mnou už vlastně vyjádřilo. Čili co na vás pak zbývá? Já jsem se nechtěl tvářit nějak originálně, ale vyhnout se tomu člověk nemůže... Chtěl jsem poděkovat hlavně mamince a nestyděl jsem se za to.
Berete tuto cenu jako ohodnocení celé vaší divadelní kariéry?
No, ohodnocení... Ona je to taková třešnička na dortu. Dostane se vám ocenění, ale jsou za tím dlouhé roky práce. A že to přinese toto sladké ovoce? To je jen takové milé pohlazení na stará kolena.
Na kterou část kariéry vzpomínáte nejraději? Co byl její vrchol?
To není pro mne dobrá otázka, já nejsem schopen to takto rozškatulkovat. Protože každé období, které jsem si prošel, každé angažmá a seznámení s novými kolegy, kteří mi něco dali… To nejde shrnout jedním pojmem. Na jevišti jsem byl se všemi rád a vážil jsem si toho.
Znovu si Cenu Thálie odnesly Tereza Dočkalová a Monika Absolonová |
Celoživotní cenu s vámi přebírala i Dana Syslová, vy jste si přitom spolu zahráli v Městských divadlech pražských…
Deset let jsme spolu hráli, byli jsme kolegové na jevišti. Dopředu jsem ji neotravoval žádným telefonátem, ale věděl jsem, že to bude ona a těšil jsem se, že se potkáme.
I když jste dostal celoživotní cenu, s hraním nekončíte. Stále máte na repertoáru komedii Na Zlatém jezeře se Simonou Stašovou. A taktéž se objevujete na jevištích Divadla pod Palmovkou a divadla Studio DVA. Plánujete ještě něco dalšího?
Čeká mě další práce. Teď něco dělám v televizi a těším se, až zase budu zkoušet.
Nejen Sova, třeba s Bróďou se nám to povedlo, vzpomíná jubilant Ladislav Frej |
Zvažujete ještě něco nového? Třeba si zahrát s dcerou Kristýnou?
Slibujeme si to už desítky let. Opravdu. Ale ještě nikdy se nám to nepodařilo. Asi jsme se o to dost silně nestarali. Na jevišti jsme se spolu tedy objevili, ale de facto každý sám za sebe. Nikoli jako partneři. Já bych to chtěl, ale nevymysleli jsme k tomu příležitost.
Myslíte, že se ještě nějaká naskytne?
Já myslím, že jo.
Cenu jste přebíral tady v Národním divadle, kde jste ostatně čtyři roky působil. Doléhají na vás vzpomínky?
Ale samozřejmě. Rád se tu pohybuju v zákulisí. A první, co mne napadlo a co je signifikantní pro každého herce, když přijde do divadla: jít do rekvizitárny na kafe. A to jsem taky udělal.
