|
Aktuální program HaDivadla najdete ZDE. |
Ravenhillova prvotina z roku 1996 nazvaná Nakupování a šoustání (Shopping and Fucking) se stala pomyslným kánonem této dramatiky a dosud byla uvedena v deseti zemích od Ameriky po Austrálii. Ve čtvrtek se Ravenhill představí na besedě v Praze.
|
Faust (Faust je mrtvý) | |
| Autor | Mark Ravenhill |
| Režie | Jiří Pokorný |
| Hrají | Tomáš Matonoha a Pavel Liška, Iva Volánková, Mariana Chmelařová, Petr Štefek ad. |
| Hudba | Roman Holý |
| Kostýmy | Kateřina Štefková |
| Dramaturgie | Janoš Krist |
| Scéna | Petr B. Novák |
| Nastudování | HaDivadlo |
Témata této vlny jsou různorodější. Určitě hraje roli, co která kultura v naší dramatice vidí nejvíc. Od 60. let byli britští dramatici sjednoceni tím, že stáli nalevo. Hovořili spolu v termínech levice. V poslední dekádě se tato solidarita zhroutila a mladí dramatici si na současnost našli vlastní odpověď. Konec ideologií postavil mé hrdiny před situaci, kdy jsou svobodní, ale cítí zároveň velkou prázdnotu. Zároveň hledají, čím by toto vakuum zaplnili.
Co pro vás divadelní genealogie Fausta a velkého tématu obnáší?
Moje faustovská hra vznikla na objednávku. Nápad vzešel od šéfa Actor's Touring Company, který mě upozornil na zajímavé paralely Michela Foucaulta s faustovskou legendou. Zaujal mě kontrast mezi Foucaultovou filozofií a způsobem života, jaký vedl při pobytu v Americe. Soustředil jsem se na to, jak vědec v určitém věku změní radikálně způsob svého života a dá přednost zkušenosti. V dnešní faustiádě není jasné, kdo je svedený a kdo svůdce. Snažil jsem se ze svého mefistofelského Peteho udělat moderního ďábla a vše, co představuje. Jeho utajeným otcem v mé hře je Bill Gates.
Víte, že otevřená prezentace násilí i vyhrocená gay sexualita budou pro české publikum docela novinkou?
Anglické divadlo si na postavy homosexuálů na jevišti už zvyklo. Dříve však i naši autoři museli být pouze hodní. Moje generace chce gaye ukazovat také jako sexuální bytosti. Nejde mi o skandály, nýbrž o otevřenost. Po absenci všech hodnot se staly nejdůležitější peníze. Ovládají také sex, v němž se pak lidé často stávají lačnými, prázdnými a krutými.
Jeden z hrdinů vaší hry praví: Musíme být krutí k okolí a k sobě navzájem. To je vaše přesvědčení?
Oblouk i tvar hry odporují citované větě. Kluci, kteří podle podobného postulátu žijí, jsou nakonec sami velmi zranitelní. Obracejí krutost proti sobě až do krajního řešení. Divák by si naopak měl odnést, že podobně nihilistická cesta nikam nevede.
Fausta jste situoval na západoamerické pobřeží záměrně?
V jedné básni mě zaujalo, že právě Faust měl sílící pocit úniku z reality. Mně se tato skutečnost proměnila ve virtuální realitu Los Angeles i moderní technologie dneška. V Kalifornii je nejvíc cítit kontrast mezi falešným optimismem hollywoodských happyendů, všech zaručených ideologií úspěchu a sídlem velmi nihilistické kultury, jako třeba rocku a podobných uměleckých trendů.
Vyloupnuté oči, sadistické momenty a trýznivá sebevražda ve Faustovi... Anglický kritik Ian Herbert volal nad texty vaší generace po autocenzuře. Máte při psaní nějaké hranice?
Neplánuji si psaní šokujících her. Formuluju postavy v extrémních situacích. Z jejich jednání možná někdy vycházejí jevy, které nejsou zcela běžné a možná kruté. Občas se jim taky přihodí, že mají velkou touhu se o někoho starat, k někomu se vztahovat. Je třeba vnímat oba póly. Vedle určitého tlaku kritiků i publika, abych po čase nepsal to, co se ode mě prostě čeká, fungují také jiná omezení. Britská divadla z finančních důvodů třeba nechtějí hrát hry, v nichž vystupuje více než šest postav.
Pokorného Faust láme tabu
Recenze Luboše Marečka
Uvedení hry Marka Ravenhilla Faust (Faust je mrtvý) brněnským HaDivadlem je možné označit za dramaturgicky cenný, inscenačně riskantní a divácky pozoruhodný tah. Autor je čelný představitel současné britské "coolness" dramatiky, která od půle 90. let budí pozornost krutou reflexí násilí, sexuality, manipulace lidí nebo jejich degradace. V centru často stojí vyprázdnění lidé zoufale hledající opodstatnění své existence. Speciálně Ravenhillovo divadlo "o klucích a pro kluky" je studenou a břitkou sondou do života, v němž víra v cokoliv neexistuje. Bill Gates se potom stává personifikovaným bohem, internet a videokamera obětním oltářem a bezmála sadomasochistický přístup k okolí i sobě jediným náboženstvím. Člověk je mrtvý, zazní opakovaně v Ravenhillově faustiádě, jejíž vznik inspirovalo učení a americký pobyt francouzského filozofa Michaela Foucaulta.
Divokou jízdu homosexuálního intelektuála Alaina s mefistofelsky odvázaným mladíkem Petem po západním americkém pobřeží inscenuje Jiří Pokorný jako drsnou pouť nikam. Odosobněnost Peteho bytu, laciného pokoje v motelu či pouštní pustinu symbolizují prosté kavalce a praktikábly. Burácivá muzika Romana Holého a jeho projektu Polobozsi výtečně konturuje a násobí zcizený svět, v němž se přes chlad a samotu touží po lásce. Expresivní, funkční a stylotvorné je předlohou předepsané používání digitálních projekcí, kamery, televize, internetu, videa. Úvodní videozáznam stupidního talk show Alaina s moderátorem a pop-star Madonnou směřuje na holou stěnu jeviště. Zde ještě několikrát efektně "zamrznou" záběry z digitální kamery. Tímto elektronickým božím okem ohledává zejména Pete svět kolem sebe. Virtuální realita ve Faustovi často vítězí nad žitou skutečností.
Brněnský Faust, do něhož režisér skvěle vsadil záblesky zlověstně černého humoru, představuje divadelně i filozoficky znepokojivý raport o vyhořelosti dneška a zavržených hrdinech. Přesto zůstává především hereckou inscenací s precizními výkony Tomáše Matonohy a Pavla Lišky. Homoerotika akcentovaná ve slovníku i situacích bude pro mnohé české diváky nejspíš šokující. Matonoha však s nebývalou noblesou a bez přihlouplé vnějškovosti předvádí studii vzdělaného gaye, jenž neváhá životní postuláty ověřit tvrdou zkušeností. Jeho smutný i sarkastický Alain bravurně zvládá i odvážné momenty; jde o nejpreciznější Matonohův výkon v jeho "hadivadelním" angažmá.
Erotický akcent hry výtečně zvládl i režisér Pokorný. Drsný sexus hrdinů není režii dráždivým prostředkem, nýbrž odrazem neutěšeného světa, kde se rodí. Matonohovi výborně přihrává Pavel Liška, který je i typově disponován pro role nervózního přerostlého dítěte, jehož krutost je výslednicí osamocení. Na půdu brněnského HaDivadla se vrátilo dílo splňující zdejší nepsané krédo dřívějších let. Tento exkurs do dramatiky v tuzemsku zatím takřka neobjevené snese přívlastky bořící, rozkrývající a vpravdě moderní.
 Britský dramatik Mark Ravenhill. |
 Britský dramatik Mark Ravenhill. |
