Román Idiot je pro pochopení autora ústřední. Vykreslil v něm postavu mimo soudobou ruskou společnost, která svou téměř absolutní "jinakostí" staví dané společnosti zrcadlo, s nímž je nucena konfrontovat se.
Svou přirozenou prostotou a přímočarostí klade otázky: Jak žít? Jak se chovat? Co to znamená, být "normální"?
A právě tuto otázku si klade i divadelní adaptace Miroslava Krobota v Dejvickém divadle.
Krobot téměř opustil dramatickou linii díla a soustředil se jen na několik ústředních dějových motivů a základní dějovou kostru. Tu však nevnímá divák přímo, ale zprostředkovaně z dialogů hlavních postav.
Myškin: komentátor z opuštěného nádraží
Celá hra se odehrává v prostoru jakéhosi opuštěného nádraží v opuštěném koutu světa, na cestě knížete Myškina ze Švýcarska do Ruska. Na začátku sedí na lavičce osamělý Myškin a hlavní postavy dramatu kolem něj jen tak "nahodile" procházejí. Pak se u něj zastavují a začínají s ním vést dialog.
Myškin je po celý čas v podstatě jen sleduje. Občas některou situaci okomentuje, ale je vlastně osobou vnější, do konce hry neproniknutelnou, tajemnou, záhadnou. Krobot tak posouvá optiku vnímání tohoto románu.
Bláznivý, divný, "nenormální", idiotický není Myškin, ten dokonce ani netrpí nějakou duševní nemocí, ale svět a lidé kolem něj. Důslednou výtvarnou i hereckou stylizací do téměř neměnné, chladné, neexpresivní polohy vzniká až minimalisticky působící inscenace.
Postavy zpité alkoholem
Precizní, na každý citový i gestický detail soustředěné herecké výkony otevírají neobvyklé dimenze ve vnímání postav. Nastasja Filipovna Kláry Melíškové je v podstatě intelektuálka bez emocí, vášně a citu.
Rozdává i přijímá statisíce a životy druhých a v podstatě i svým vlastním pohrdá. Jen v tomto světě "existuje". Bez emocí, bez citů. Jako by byla chycena do pavoučích sítí jí vzdáleného světa, s nímž nemá nic společného.
Rogožin Martina Myšičky je obdobně chladný bohatec a flákač, provokatér, cynický hráč s osudem svým i druhých.
Ostatní postavy jsou už jen nudní, zoufalí "bídníci" bezcílně přežívající na tomto nádraží, bezdomovci tohoto světa. Jsou zpití alkoholem, poznamenaní chudobou a pasivitou, neschopností aktivně žít a řídit své činy. Takový je infantilně se chovající Gaňa Václava Neužila, vyhaslý starý Ivolgin Jána Sedala, nemocný Ippolit Richarda Fialy i Petrem Kouteckým komicky pojatý Pticyn.
Trochu naděje a světla dávají divákovi ženy. Z Lenky Krobotové jako Myškinovy snoubenky Agláji i Jany Holcové coby Gaňovy sestry Varvary vyzařuje přes prohry, spory a zoufání přece jen touha po citu a opravdovosti.
A jaký je Myškin Pavla Šimčíka? Vinou dramatizace, i hercovým nenalezením Myškinova charizmatu, který je spíše tušen než hrán, se o něm mnoho nedozvíme. Je zkrátka obyčejný, průměrný, nijaký člověk v divném, vykloubeném světě jednoho nádraží. A právě o tom inscenace je.
Idiot v Dejvickém divadle je precizně vystavená inscenace, jež dokázala důsledně civilní, neafektovanou introvertní formou objevit v Dostojevského románu aktuální témata současnosti – temný, znivelizovaný svět bez Boha, bez emocí a citu. Takto soustředěných, seriózně pojatých, závažných inscenací v českém divadle mnoho není.
F. M. DOSTOJEVSKIJ, M. KROBOT − Idiot
Dejvické divadlo, Praha. Režie Miroslav Krobot, délka představení 135 minut, premiéra 12. ledna.
Hodnocení MF DNES: 80 %
