Krob udělal z královehradeckého Odcházení hořkou tragikomedii

Už samotná hra Václava Havla Odcházení byla úspěchem minulé sezony stejně jako první pražské uvedení v režii Davida Radoka. Velkým aspirantem na událost sezony nynější je i druhé české nastudování v hradeckém Klicperově divadle, které připravil Andrej Krob.

Režisér opět prokázal výsostnou empatii "pro svého autora" a nejednoznačný text vyložil "zevnitř", jako hořkou tragikomedii s humorem až cimrmanovským, s důrazem na slovo, rytmus, havlovské paradoxy i sebeironii.

Krob po hercích nežádá víc než civilní projev a pochopení textu. Odcházení zbavil všech zbytečných efektů, strohé scéně Jana Duška  kraluje zrcadlově obrácený oprýskaný nápis Odcházení, jenž mizí v horizontu. Písmena ohraničují kancléřovu vilu s višňovým sadem, teprve za nimi je "skutečný" svět. Výborným Krobovým nápadem bylo zhmotnění hlasu autora, jenž v podání Jiřího Zapletala jako Hopkirkův duch v bílém vstupuje do děje, zastavuje ho, vrací i pochybuje.

. Váckav havel a Odcházení

Recenze inscenací

Po humbuku pochvala − Odcházení se podařilo
Po všem humbuku, který kolem nové hry a inscenace Václava Havla vznikl, je úlevné to konstatovat: Odcházení v Arše v režii Davida Radoka je dobrá inscenace.

Britské Odcházení Václava Havla ztrácí závažnost
Havlovo Odcházení konečně začíná žít životem běžné divadelní hry. Tedy kusu, jehož se zmocňují různí režiséři a Havlovy postavy odívají do šatů utkaných z vlastní imaginace.

Herci na jeho napomínání reagují, odpovídají mu a  "otráveně" plní jeho vůli, třeba když si žádá méně patosu v místě, kde přichází vulgarismus. Je to dokonalá relativizace divadelních principů včetně těch typicky Havlových.

Ani aktualitka, ani fraška
Zcizování a odstup v Krobově Odcházení nenápadně podtrhuje hořké vyznění odchodu kdysi mocného kancléře-humanisty, na jehož místo nastupují elegantní gauneři, strůjci nového světa – Lopachinové z Višňového sadu. Čechovův smutný podtón zániku, už z vůle autora, je v celé inscenaci přítomen, což divákovi dává šanci citového spoluprožívání, u Havla až nebývalého. Jemně trčí jen learovský monolog. Ten však Hynek Pech, skvělý představitel kancléře Riegra, odříkává spíše mimoděk, bez teatrálních gest.

Pech hraje ve střídmých náznacích, není sólistou, ale navenek důstojnou obětí své funkce i okolí. O to silnější je, když závěrečnou řeč, hanebné zdůvodnění totálního ponížení, diktuje redaktorovi bulváru se stejnou vehemencí a důležitostí jako na počátku hry své humanistické ideály. Tady je Krobův výklad nejpůsobivější. Pavle Tomicové se z role Ireny podařilo vystavět mnohostrunnou živočišnou ženu, milující, soucitnou i vypočítavou, ve chvíli zlomu statečnou.

Krobovo Odcházení není aktuální politickou satirou ani plakátovou fraškou, ale podobenstvím, citlivou analýzou i gogolovským zrcadlem dobrovolně přijatých mechanismů současného lidského konání.

Václav Havel - Odcházení
Hradec Králové, Klicperovo divadlo. Režie: Andrej Krob. Scéna a kostýmy: Jan Dušek. Dramaturgie: Daniel Přibyl a Magdalena Frydrychová. Hrají: Jiří Zapletal, Hynek Pech, Pavla Tomicová, Martina Eliášová, Martina Nováková, Pavlína Štorková, Zora Valchařová-Poulová, Josef Čepelka, Eliška Boušková, Ondřej Malý, Lubor Novotný, Vlastimil Čaněk, Radek Bár, Vojtěch Dvořák, František Staněk, Lenka Loubalová, Jan Čížek a další.
Hodnocení: 90 %