Jan Frič, jeden z nejvýraznějších režisérů své generace se po odchodu z Národního divadla odmlčel. S postupujícími derniérami jeho jednotlivých inscenací tak pomalu mizela Fričova stopa na našich jevištích, až by tu brzy zůstaly jen letité klasiky Mlčení bobříků, BurnOut či oceňované Bakchantky. Více než dva roky po premiéře Bakchantek je ale Frič naštěstí zpět s novinkou, ve které spojil síly se souborem z nejpřednějších, s Dejvickým divadlem.
Dobře z toho ale před diváky nevycházejí ani samy ženy. Jsou skutečně oběťmi nenasytných mužů? A nebo prostě jen doplácejí na to, že dosud finanční záležitosti šly plně mimo ně?
