Polský autor do ní jakožto gay zakódoval přitažlivost mezi muži, ale i další roviny, obecněji napětí mezi láskou duchovní a tělesnou nebo okouzlení kulturou starobylé Sicílie, jejíž král Roger II., vládnoucí ve 12. století, dal opeře jméno.
Je to dílo složité hudebně i scénicky, se záhadnými vztahy mezi postavami a je otázka, zda ho mohlo rozklíčovat či zatraktivnit víceméně šedivé poloscénické provedení, s orchestrem vzadu na jevišti a aktéry většinou v tmavých oblecích a svetrech a pár rekvizitami odkazujícími do doby vzniku díla.
Spíš ne, představení mne postupně začalo nudit. Z jednotvárnosti nicméně aspoň do jisté míry vyčníval ústřední pár – král Roger barytonisty Michała Partyky a jeho svůdná žena Roxana, kterou ztvárnila chorvatská sopranistka Gabriela Hrženjak. Oba měli jevištní charizma, k dobru jim lze připsat herecké nasazení a také pěvecky se jejich výkony daly přijmout. Další výkony už byly o poznání slabší.
Uznání zaslouží orchestr s dirigentem Peterem Valentovičem za nastudování zvukově bohaté, leč náročné, na pomezí tonality balancující hudby.
