RECENZE: Rozbité váze Jáchyma Topola kamera na jevišti prospěla

Dva roky stará jevištní adaptace románu Noční práce od Jáchyma Topola, kterou pod názvem Kouzelná země uvádělo Národní divadlo, by se za současné situace regulérní derniéry nedočkala. Režisér Jan Mikulášek ji proto v rámci projektu Divadlo mimo divadlo upravil pro kameru a natočil.

David Prachař během natáčení filmové verze Kouzelné země, která je zároveň derniérou této inscenace. | foto: Petr Neubert

Výsledný snímek je nyní zdarma k vidění na webu Národního divadla.

Mikulášek a jeho tým se tak mohli důstojně rozloučit s dílem, kterému se přílišných ovací nedostalo. Kritici Kouzelné zemi vyčítali nevyrovnanost jednotlivých postav, nesrozumitelnost a práci s příliš mnoha klišé, kterými se autoři pokusili vykreslit vesnici léta 1968.

Topolova kniha sama o sobě působí jako rozbitá skleněná váza, z jejíchž střepů se kdosi pokusil složit zrcadlo. V téhle vesnici se totiž odráží a mísí poválečné vzpomínky s realitou 21. srpna, dávné animální běsy okoralých vesničanů s konkrétními přáními a sny jejich dětí. Sám Topol ostatně svůj počin v programu představení označil za halucinaci.

Přetvořit něco takového pro divadlo je náročné už jen proto, že snové dílo dostává příliš konkrétní rysy a příliš konkrétní úhel pohledu. Mikulášek navíc ve spolupráci s Markem Cpinem vytvořil velice odtažitou scénu. Ta je sice promyšlená, až wilsonovsky krásná, celkovému vyznění však dodává studený ráz. Tolik k samotnému představení. Závěrečné uvedení, které lze díky práci kamery sledovat nadále, totiž Kouzelné zemi prospělo.

Kouzelná země

Národní divadlo

premiéra filmové verze 4. března 2021

režie: Jan Mikulášek

hrají: Johanna Tesařová, Tereza Vilišová, Martin Dědoch, Oskar Hes, Jindřiška Dudziaková, David Prachař, Jan Nedbal, Pavel Batěk, Robert Mikluš, Václav Vašák, Lucie Juřičková, Filip Kaňkovský, Matyáš Řezníček, Karin Vápeníčková-Bílíková, Veronika Lapková

Hodnocení­: 50 %

Po rozmáchlém divadelním plátně, kde se mohl návštěvník Stavovského divadla snadno ztratit, totiž nyní diváka vede režisérovo oko. Díky detailním záběrům a střihům je náhle vše jasnější; vytanou mnohé drobnosti, které naživo zanikaly. Týká se to zejména výjevu z hospody, na kameře se jednotlivé vesnické figurky tolik neztrácejí.

Naopak velice těžkopádně působí nehomogenní slideshow fotografií, které měly spolu s výraznou hudbou diváka přikovat k sedadlu. To, co už v divadle působilo zbytečně lacině, dostává ve filmovém materiálu až amatérských kontur. Série obrázků je totiž do výsledného tvaru přímo vložena. Když už chtěli autoři tuto část, která patrně sloužila k přestavbě scény, ve filmu zachovat, měli tak učinit záběrem přímo z divadla.

Celkově ale filmové zpracování divadelní Kouzelné zemi prospělo.