Absolutní klasiku zvolilo pražské Národní divadlo pro svou poslední velkou činoherní premiéru sezony. Ve Stavovském divadle večer uvádí Misantropa, Molièrovo dílo z roku 1666. Svůj pohled na Alcestův příběh ve vlastní moderní interpretaci představí režisér Jan Frič a dramaturgyně Marta Ljubková. Hlavní roli si zahraje Vladimír Javorský, milovanou Celimenou mu bude Kateřina Winterová.
Fotogalerie |
Je to poprvé, co hrajete Celimenu?
I když to není mé první setkání s Molièrem, Celimenu hraju poprvé. Na tohle dílo jsem se těšila i z toho důvodu, že minulé setkání s autorem, což byla zdejší inscenace Tartuffa v režii Jana Nebeského, bylo moc příjemné a zábavné. I když jsou verše na jevišti pro dnešního diváka náročnější na pozornost, já je mám ráda a je to pro mě vždy výzva.
Jan Frič je známý odvážnou režií, což předvedl třeba ve Faustovi. Bude i Misantrop tak vizuálně překvapivý?
S Janem Fričem spolupracuji poprvé a jsem překvapená jeho humorem a inteligencí, které přenáší i do svých režií. Diváci se dočkají dávky moderní scénografie s prvky audiovizuální technologie jako součásti představení.
Do jaké doby je inscenace zasazena? Do původní, do dnešní, nebo někam úplně jinam?
Díky kostýmům, potažmo i scéně se nacházíme v současnosti. Také text je hodně vyškrtán, aby odpovídal dnešnímu zjednodušenému stylu komunikace.
Autoři inscenace údajně do díla zasahovali a naopak i něco připsali. Prozradíte, o co šlo?
Jak už jsem zmínila, škrtalo se hodně. Přece jen je to v podstatě konverzačka, tehdy módní, pro dnešního diváka ukrutně dlouhá. Ale je fakt, že záleží na pojetí. Připisovaly se současné texty z konverzace na sociálních sítích.
O čem především tedy podle vás Misantrop vypráví?
O hledání absolutní pravdy a upřímnosti, která vám však brání žít mezi lidmi, protože každý se na tato životní témata dívá z rozdílného úhlu pohledu. Misantrop chce být tak upřímný, až je vlastně pokrytecký.
A o čem vypovídá konkrétně ve vašem pojetí?
O neschopnosti přijmout životní styl druhého, o nemožnosti navázat upřímný vztah, o marnění času banalitami a o lidech, kteří žijí ve své sociální a intelektuální bublině.
