První text nesplnil zadání, omlouvá se Suchý a opět si povídá s Bohem |
V nakladatelství Galén totiž ve stejnou dobu, jako vychází aktuální počin Jiřího Suchého Klaun to zkouší znovu, vydávají knihu zabývající se Suchého humorem. Ucelený soubor slovních hříček, epigramů, komických scén z divadelních her, povídek a skečů do jedné čtyřsetstránkové knihy uspořádal Tomáš Edelsberger.
A právě on si, zjevně s trochou humoru, vetkl v úvodu zmíněný citát do rozsáhlé a dopodrobna vypracované studie Humor je věda. Ta se tuto specifickou lidskou činnost a snad i lidskou podstatu snaží rozebrat z úhlu psychologického, filozofického, medicínského i literárního.
„Analyzovat humor Jiřího Suchého mi rozhodně nepřísluší, jelikož neoplývám literárněvědním vzděláním, kniha samotná je navíc opatřena brilantními analýzami humoru od autora samého. Nakonec jsem se rozhodl zužitkovat své lékařské vzdělání a humor rozpitvat a komplexně vyšetřit,“ vysvětluje Edelsberger k obsahu poslední třetiny knihy, kde vedle mnoha dalších kapacit cituje třeba profesora Vladimíra Boreckého.
Většinu knihy ale tvoří zmíněná tvorba Jiřího Suchého. Začíná se úvahami nazvanými Přemejšlení o humoru. „Snad jen opice má sklon k něčemu, co by se dalo považovat za smích, ale k humoru to má ještě dost daleko. Humor je zkrátka výsadou člověka, a je-li něco výsadou, znamená to, že je třeba si toho považovat,“ upozorňuje Suchý hned v úvodu, když se zamýšlí nad tím, zda je humor skutečně záležitostí výlučně lidskou. „Řehtání koně či chechot racka má se skutečným smíchem společného tolik co volání křepelky pět peněz s finanční transakcí,“ dodává.
Blížící se devadesátiny
V dalších kapitolách se citují úryvky z nejrůznějších semaforských her. Dojde na Šest žen, Člověka z půdy, Kdyby 1 000 klarinetů, ale třeba i Papírové blues či nedávné Zlomené srdce lady Pamely a Me Too.
Na první pohled nejvíce zaujme kapitola zabývající se těmi nejkratšími úryvky, tedy epigramy a myšlenkami. „Slova se slétají na papír jako ptáci. Slovoslet začíná!“ Případně: „Lež je mi proti mysli jako konečně i jiné záležitosti s krátkýma nohama.“ Sám autor pak uzavírá: „Jsem tedy básník a jako takový mám něco, čemu se říká imaginace. Česky bych to nazval zduřelou představivostí.“
Kondenzovaný humor je tak dalším střípkem do mozaiky, která se začíná pomalu celit s výhledem k blížícím se devadesátinám naší (nejen) divadelní legendy.
