To jej takhle po jednom takovém výprasku pošle do města se sýrem na trakaři, s měšcem zlaťáků a seznamem, co má na tamním trhu nakoupit. Jeppe však zakotví u nejbližší hospody, peníze propije a pak spokojeně na trakaři usne...
Popisovat dál děj klasické dánské komedie z pera Ludwiga Holberga by bylo zbytečné. Kdo ji viděl, děj zná. Kdo ne, tak toho bych patrně připravil o celou zápletku. Holbergova notně vousatá hra má totiž velice jednoduchý příběh a její inscenace stojí a padá na hereckých komediálních (a případně pěveckých) výkonech. Ví to moc dobře i Jan Hrušínský, šéf a majitel pražského Divadla Na Jezerce, kde jsem jeho nejnovější inscenaci Jeppeho z vršku zhlédl. V ústřední roli září Jan Řezníček, skvěle mu přihrává David Suchařípa i Kristýna Hrušínská. Petr Čtvrtníček zde tentokrát moc prostoru nedostane, ale i on přispívá k celkově pohodovému vyznění večera.
Hrušínský zde starou komedii oživil po třinácti letech, předchozí verzi jsem neviděl, nicméně co jsem tak četl, je nynější verze výrazně lepší. Je zároveň i poctou režisérovu otci, tedy legendárnímu Rudolfu Hrušínskému, ke kterému se syn Jan v divadle často odkazuje. Chvilkami jsem měl ostatně dojem, že Řezníčkův projev si něco z umu slavného herce propůjčuje...
Opilec se probudí jako pán na zámku. Na Jezerce uvedou komedii Jeppe z vršku![]() |
Vzpomínám, že když před jedenácti lety skončilo Divadlo Na Jezerce čtvrté v anketě našich čtenářů o největší kulturní objev za čtvrtstoletí svobody, setkala se z některých míst tato skutečnost s úšklebky nad oceněním vysloveně komerční scény.
Zbytečně. Hrušínského Jezerka navíc od té doby ušla výrazný kus cesty. Nesází zdaleka jen na známá jména a lehké komedie (jak by se třeba právě z Jeppeho mohlo zdát). Dává šanci mladým hercům a tvůrcům a nebojí se původní tvorby. Sám Petr Vacek se mi nedávno v rozhovoru svěřoval, že právě zde na Jezerce mohl rozvinout svůj dramatický a režijní talent. Něco takového by ve Schmidtem pevně vedené Ypsilonce nepřicházelo v úvahu. Výsledkem jsou povedené kusy Saturnin či Bylo nás pět (tenkrát).
Všem, kteří by nad odpočinkovým či komerčním divadlem ohrnovali nos, bych tedy na případě Jeppeho rád vzkázal, že i takové divadlo se dá udělat buď dobré, nebo špatné. A že to dobré je potřeba ocenit.



















